Athény bez Konstantinopole ?

Vysvětlivky

• archiepiskop (archiep.) = arcibiskup
• episkop (ep.) = biskup
• eucharistie = svaté přijímání
• eucharistické společenství = společná účast na jednom svatém přijímání, na jednom kalichu (je to výraz plné církevní jednoty)
• Fanar = městská čtvrť v Istanbulu (dříve Konstantinopolis), kde dnes sídlí KP
• katedra - biskupské sídlo, trůn
• ŘPC = řecká pravoslavná církev
• KP = Konstantinopolský (Cařihradský) patriarchát (také se mu říká "ekumenický" v řeckém významu toho slova - světový; z doby, kdy Konstantinopol byl císařským městem.)

Starší zprávy jsou dole, novější nahoře

Patriarcha konstantinopolský Bartoloměj se rozhodl obnovit společenství a arcibiskupem athénským Christodulem
Posvátný synod KP se rozhodl obnovit přerušené svazky s Christodulem a vyjadřuje přání, aby obě církve mohly pokračovat v naplňování náboženských a duchovních povinností v pokoji a smíru.
Očekává se, že patriarcha Bartoloměj a arcibiskup Christodulos vykonají v Istanbulu společnou liturgii, aby stvrdili smíření. (Los Angeles Times Credo.ru 6.6.2004)

Konflikt je u konce:
Řecká církev přistoupila na všechny podmínky Konstantinopolského patriarchátu
Synod Řecké církve, který zasedal 28.5., ratifikoval ústní dohodu s KP o církevní správě tzv. "nových území" v severním Řecku.
Při veřejném hlasování biskupové určili, že církev bude ctít a pevně se držet zákona z r. 1850 a aktu z r. 1928. Při tom byla vyjádřena lehká kritika jednání arcibiskupa Christodula v posledních 10 měsících.
Všichni přítomní souhlasili s návrhem arcibiskupa Christodula nechat tato území pod správou Konst. patriarchátu. Nesouhlasil jen metropolita kalabrijský Amvrosij, který řekl, že toto rozhodnutí snižuje Řeckou církev na úroveň provinciálního synodu.
Sám arcibiskup Christodulos po zasedání charakterisoval přijaté rozhodnutí jako "akt oběti s cílem zachránit mír v Církvi" a gesto jednoty a pokoje.
Stát odporoval obě strany sporu.
Ministryně školství a náboženství k tomu dodala, že pro stát nejvyšší prioritou je jednota pravoslavné víry a harmonická spolupráce mezi oběma církvemi pro dobro helenismu. (Credo.ru 28.5.)

Synod Řecké pravoslavné církve bude právě posuzovat cesty k překonání krize ve vztazích s Konstantinop. patriarchátem
Zasedání synodu se budou účastnit tři nově zvolení metropolité tzv. "nových teritorií". Předmětem jednání bude plán ministerstva školství a náboženství na pokojné obnovení vztahů mezi Řeckou církví a KP. Pozorovatelé s tímto zasedání spojují naděje na překonání krize.
Mezi tím byli noví metropolité (soluňský Anfim, elevferupolský Chrysostom, kozanijský Pavel a mesogejský Nikolaj) 26.5.2004 představeni prezidentovi v jeho sídle za přítomnosti arcibiskupa athénského Christodula a ministryně školství a náboženství Marietty Jannaku.
(Macedonian Press Agency 27.5.2004)

Prohlášení metropolity smolenského a kaliningradského Kyrilla ohledně krize mezi Konstant. patriarchátem a Řeckou pravoslavnou církví - pro řeckou televizi.
Konflikt způsobuje škodu pro pravoslavnou jednotu a hrozí vnést rozdělení do pravoslavného světa. Ruská církev jej považuje za dvoustrannou záležitost KP a ŘPC. Modlíme se, aby obě strany co nejrychleji dospěly k dohodě. Naše vztahy s Řeckou pravoslavnou církví se nezměnily. Jak dříve udržujeme eucharistické společenství archiep. athénským Chritodulem a vzpomínáme ho v diptyších, jako to činí ostatní místní pravoslavné církve. (Credo ru 20.5.)

Patriarcha Eliáš II. vyjádřil svoji podporu athénskému archiepiskopu Christodulovi
Katolikos a patriarcha Gruzie, který je od 13. května na oficiální návštěvě Řecka, po ukončení liturgie v katedrálním(!) athénském chrámu charakterizoval Christodula jako zástupce a ochránce pravoslaví a podtrhl, že jeho návštěva Řecka vyjadřuje posílení mnoholetých dobrých vztahů mezi dvěma přátelskými národy. Arcibiskup Christodulos pravil, že jeho přítomnost v Řecku staví do popředí společnou povinnost podporovat a bránit pravoslaví a pravoslavnou duchovnost.
Jeho svatost Eliáš II. se dále setkal s představitelem řeckého parlamentu a hovořil o překonání neladu v Gruzii, která je kvůli své pozici v centru zájmu mnohých rozvinutých států. Patriarcha vyjádřil hluboké bratrské city ke stejně věřícími řeckému národu a zmínil důležitost kultury a historie Helenismu pro celý svět, připomněl i dávné svazky Gruzie s Řeckem. Předal parlamentu pozdravy jejich gruzínských kolegů a prezidenta. Den poté navštívil samotného prezidenta, který vyjádřil radost ze setkání s gruzínským patriarchou, jeho nazval "výjimečnou osobností".

Gruzínský patriarcha se setkal s archiepiskopem athénským a celého Řecka Christodulem a ostatními členy synodu při své návštěvě Řecka.
Hovořilo se o problémech s nimiž se setkává jeho církev a gruzínský národ. "Je zvykem považovat tyto problémy za výsledek technického vývoje, ale ve skutečnosti jsou důsledkem nedostatku duchovnosti," řekl gruzínský patriarcha. "Někteří tvrdí, že pravoslaví je izolováno od světa. Jenže ono je otevřeno světu a obsahuje v sobě celý svět. Je velice důležité dosáhnout shody mezi pravoslavné věřícími," uvedl představitel Gruzínské pravoslavné církve. Posvátný synod vyznamenal patriarchu Eliáše II. nejvyšším vyznamenáním: panagií sv. ap. Pavla.

Credo.ru 18.5.2004

Ruská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu zatím udržuje eucharistické společenství jak s Konstantinopolskou církví tak i Řeckou církví a jejím představitelem archiep. Christodulem.

Credo.ru květen 2004

Patriarcha moskevský Alexij II. byl vyznamenán zlatým vavřínovým věncem od společnosti "Světový helenismus".
Kněz, archimandrita Řecké církve, poslanec řeckého parlamentu - člen vládní strany, zástupce řecké vlády, předseda společnosti řeckých diaspor a profesor Soluňské university předali patriarchovi pozdrav od archiepiskopa athénského a celého Řecka Christodula a řeckého premiéra. Vyznání bylo patriarchovi uděleno za přínos k rozvíjení bratrských vztahů mezi ruskou a řeckou církví a za posilovaní jednoty pravoslavných národů. (Credo.ru) (7.5.2004)

Podrobnosti vzniku konflitku mezi Konstantinopolí a Řeckou církví

Konstantinopolská církev přetrhla eucharistické i administrativní společenství s představitelem Řecké pravoslavné církve arcibiskpem athénským Christodulem. Příčinou se stal konflikt ohledně obsazování biskupských kateder eparchií na tzv. "nových územích".

Toto je historie konfliktu:

Tzv. "nová teritoria" (Nees Chores) byla připojena k Řecku jako výsledek Balkánských válek v r. 1912-13. Dnes tvoří přibližně polovinu území Řecka - zvláště na severu, výše od města Larisa. Před jejich připojením k Řecku byla tato území pod jurisdikcí (pravomocí) konstantinopolského patriarchy. Po jejich připojení k Řecku nepřijala Konstantinopolská církev v průběhu 15 let žádné rozhodnutí ohledně jejich jurisdikčního statutu, dokud nakonec řecká vláda vedena Elevferiem Venizelosem samostatně nevčlenila tato území v r. 1928 do správy Řecké církve (zákon No 3615 z 10. 7. 1928). To donutilo Konstantinopolskou církev k ústupku a vydat 4. 9. 1928 "akt" (Praxis), který de jure potvrdil, co se stalo de facto - změnu kanonického statusu eparchií na "nových územích". Tyto eparchie, formálně náležející Konstantinopolské církvi, přešli pod správu Řecké církve (epitropikos). Když předávala své eparchie do správy Řecké církve, vznesla Konstantinopol řadu podmínek, mezi nimi i požadavek, aby soupisy kandidátů na severní katedry byly dodány do Fanaru a byly potvrzeny Konstantinopolským patriarchátem, s tím, že Konstantinopol může tento seznam kandidátů měnit (5. bod aktu z r. 1928).
Athénský arcibiskup Chrysostomos (Papadopulos) akt schválil, nesouhlasil však s bodem č. 5, kvůli jeho nezákonnosti. Tímto způsobem Řecká církev schválila akt, ale odmítla, že by seznamy kandidátů musely být potvrzeny Konstantinopolskou církví a nikoliv pouze dány na vědomí. Řecká církev souhlasila s právem Konstantinopole navrhovat své kandidáty, ale konečné slovo v uzavření okruhu kandidátů si ponechala. Po další výměně nesouhlasných dopisů, kdy Athény trvaly na svém, musela se Konstantinopol nakonec smířit se svou pozicí a 3. srpna 1929 patriarcha Vasilios ve svém dopise přijal podmínky Řecké církve. Podstata změn aktu byla takováto: jestliže akt z r. 1928 předpokládal zaslání seznamu kandidátů kvůli "potvrzení", tak podle přijaté dohody obou stran měly být seznamy zaslány "na vědomí".
Dosažená dohoda byla nejednou potvrzena i v pozdější korespondenci představitelů obou církví (1968, 1974). Tato praxe se odráží i v ústavě Řecké pravoslavné církve, přijaté v r. 1977, a také v řeckých zákonech, které této ústavě odpovídají.

Dohoda se dodržovala až do 9.7. 2003, kdy zemřel Soluňský metropolita Pantelejmon. Pro Konstantinopolský patriarchát se jeho zesnutí stalo záminkou postavit otázku návratu k ustanovením aktu z r. 1928 a anulace pozdějších dohod. Patriarcha Bartoloměj žádal (28.7.) arcibiskupa Christodula o zaslání seznamu kandidátů na uprázdněnou soluňskou katedru - pro potvrzení Fanarem. Tato žádost byla řešena posvátným synodem Řecké církve a bylo rozhodnuto poslat seznam "na vědomí" nikoliv "k potvrzení". Dále synod patriarchovi Bartolomějovi poslal dopis (27.8.2003), v němž byla podrobně vzpomenuta celá historie dohody o praxi v ustanovování nových metropolitů po r. 1928. Patriarcha Bartoloměj však ve svém listu trval (30.9.2003) na tom, že všechna ustanovení aktu musejí být zachovávána v plné míře.

Poté (22.10.2003) jela do Fanaru delegace dvou řeckých metropolitů na setkání s patriarchou, při kterém nabídli různá kompromisní řešení; ta však byla ze strany konstantinopolského patriarchy odmítnuta.

Archijerejský synod Řecké církve (4.11.2003) přijal následující stanoviska: 1.) Řecká církev ctí, uznává a zachovává ustanovení aktu z r. 1928 tím způsobem, jak se zachovává doposavad, při čemž ochraňuje plnou vážnost k předpisům ústavy (Řecké církve); 2.) seznam kandidátů se bude zasílat Konstantinopolskému patriarchátu kvůli tomu, aby mohl vykonávat svá práva předkládat kandidáty pro zápis do tohoto seznamu. Další nároky Konstantinopolské církve se odmítají; povoluje se jí pouze navrhovat své kandidáty do seznamu, který bude definitivně potvrzen v Athénách.

24.11. se konalo zasedání synodu Konstantinopolského patriarchátu, které poslalo do Athén list s těmito tezemi: 1.) Výklad aktu z r. 1928 je v kompetenci pouze Konstant. církve, která dokument vydala. Změny mohou být proveden pouze dalším podobným aktem, ale nikoliv korespondencí a to ani představitelů obou církví. 2.) Konstantinopol trvá na plném zachovávání aktu a na praxi potvrzování kandidátů na archijerejské katedry na nových územích. 3.) Ti, kteří narušují tento akt, podléhají kanonickým trestům (zákazům).

8.3.2004 poslal archiep. Christodulos do Fanaru seznam kandidátů, aby jej mohl Konstant. patriarchát prozkoumat. 17.3. ještě archiep. Christodulos žádal potvrdit tři kandidáty na severní katedry, kteří byli obyvateli Svaté Hory, která patří do jurisdikce Konst. církve. 30.3. zasedal konstant. synod, který odmítl zařadit do seznamu kandidátů na katedry tři svatohorské mnichy. Zároveň je vyjádřena spokojenost nad faktem, že byl do Fanaru zaslán seznam kandidátů. Avšak seznam zatím není potvrzen ze strany Fanaru.
20.4. 2003 napsal patriarcha Bartoloměj archiep. Christodulovi dopis, v němž sděluje, že seznam nezíská písemné potvrzení Fanaru do té doby, dokud archijerejský sněm Řecké pravoslavné církve nepotvrdí dohodu dosaženou mezi oběma církvemi, že Řecká církev může volit nové metropolity jenom po získání písemného potvrzení ze strany Fanaru.
26.4.2004 se koná archijerejský sněm ŘPC, který především potvrdil rozhodnutí řeckého synodu o zaslání seznamu kandidátů na severní katedry (s kompromisní formulací), "aby Patriarchát mohl vykonávat svoje práva". Když se však Řecká církev nedočkala písemného potvrzení těchto seznamů ze strany Konst. patriarchátu, přijal sněm rozhodnutí převést na soluňskou katedru metropolitu alexandropulského Anfima a zvolit nové metropolity pro severní území... Noví metropolité byli vysvěcení v průběhu tří dnů po sněmu.
30. 4. 2004 se konalo zasedání rozšířeného synodu Konstant. církve (41 biskupů). Usnesení viz níže (v rámečku s prvními zprávami; hlavním bodem usnesení bylo přerušit veškeré církevní společenství s athénským arcibiskupem Christodulem).

Podle řeckých masmédií může nad archiep. Christodulem Fanar konat soud za účasti některých představitelů místních církví.

3.5.2004 přibyla do Athén delegace 4 metropolitů Konstantinopolské církve, aby se zde setkala s ministrem zahraničí, prezidentem, premiérem, ministrem školství a náboženství a dalšími politiky.
Bez ohledu na žádost Konstant. patriarchátu byly 10.5. vydány prezidentské dekrety potvrzující volbu třech metropolitů pro severní katedry.

V současnosti se vedou rozhovory obou znesvářených stran za prostřednictví řeckého státu. Podrobnosti jednání zatím nejsou známy.

Jak vidno, Konstantinopolská církev zakládá své nároky výhradně na aktu z r. 1928, kdežto Řecká církev hledí na celou dosavadní korespondenci, řecké zákony, aktuální ústavu ŘPC a také na praxi, existující celých posledních 75 let, kterou se však náhle rozhodla Konstant. církev změnit. Řecká církev přijala své rozhodnutí na archijerejském místním sněmu většinou hlasů. Toto rozhodnutí bylo podpořeno věřícími. Proto není důvod pochybovat o legitimnosti rozhodnutí tohoto sněmu.

Tento konflikt uštědřil vážnou ránu mezipravoslavné jednotě. Hrozí vnést rozdělení do pravoslavného světa, což je zvláště žalostné na pozadí sjednocovacích procesů ve světě. Je pozoruhodné, že Konst. církev přerušila společenství s archiepiskopem Christodulem těsně před připojením 10ti nových států do EU. A to se stalo v době, kdy si křesťanský svět připomíná politováníhodné datum 950letého výročí Velikého rozkolu mezi Východní a Západní církví.

S. Davidenko
Pravoslaví v Evropě, 17. 5. 2004 (Zkráceno)

Credo.ru
18.5.2004

Komentář:
Tažení Istanbulu na Athény - boj za právo na řeckou tradici

Za patriarchy Bartoloměje prožívá "Istanbulský patriarchát" jeden z řadových záchvatů tradiční nemoci "konstantinopolského imperialismu", která souží obyvatele instanbulské čtvrti Fanar tím horečnatěji, čím méně jim zůstává věřících. Od poloviny 20. let 20. stol. je Konstantinopolský patriarchát v určitém smyslu "virtuální" církevní strukturou - vždyť jak v samotném Istanbulu, tak v celém Turecku, ve kterém se rozprostírá dávné kanonické území patriarchátu, nemá prakticky žádné své věřící. Základní znaky "místní církve" Konstant. patriarchát prakticky ztratil. V hranicích místní oblasti Konstantinopolského arcibiskupa se nachází ne více než 3000 věřících.

To však přivedlo fanarioty k významnému rozvíjení imperiálních nároků Konstantinopolské katedry. Jestli za Byzantské epochy byly tyto nároky založeny imperiálním (císařském) statutu města Konstantinopole, tak nyní jsou připisovány samotnému patriarchátu na základně převráceného výkladu 28. pravidla Chalkedonského sněmu, určujícího pouze konstantinopolskému patriarchovi právo ustanovovat "episkopy u cizozemců", tj. za hranicemi jasných a ostře ohraničených kanonických struktur místních církví. Mimochodem, cizí kanonické hranice jsou pro fanarské patriarchy taktéž malým omezením, jak to ukázal příklad Kyr Meletia (Metaxakise), který ustanovil autokefalii a autonomii pro Finsko, pobaltí a Polsko, odtrhnuv je od podřízenosti Ruské pravoslavné církve, a který "přebral" od Řecké církve Americkou archidiecési; a pak též příklad Kyr Bartolomea (Archondonise), který taktéž získal nemalý užitek z aktuální krize kanonického území Ruské církve (Ukrajina).
Konstantinopolskému patriarchátu se také říká "světový" čili řecky "ekumenický". V nové době získalo toto pojmenování ještě zcela nový význam. Patriarchát se stal lokomotivou, která vleče pravoslavné církve do nejkrajnějších forem ekumenismu a reformace, a dále do dogmatické spolupráce a modlitebního společenství s Římem. Kvůli tomu má Konstantinopol u pravoslavných tradicionalistů reputaci hlavního "rozsévače herezí". S druhé strany však právě tato vlastnosti vábí ke Konstantinopoli přívržence modernistického pravoslaví.

Mezi oběma érami (meletiovskou a bartolomějskou) je však rozdíl. Začátkem 20. století se zdálo, že jen co jednotlivé národní místní církve pohltí všechny meziúzemí a zbývající volné prostory, na kterých se Ekumenický patriarchát pokoušel vybudovat svoje panství, stane se konstantinopolský patriarcha pouhým titulárním úřadem. Politika Meletia byla založena na vklínění se mezi národní kanonická území a snahou zabrat pro sebe to, co "leží ladem".

Naproti tomu patriarcha Bartoloměj žije v úplně jiné epoše. Nejde proti proudu. Naopak, nese se na proudu globálních procesů, zasahujících i samotný pojem kanonického území v Církvi. Bartoloměj stojí v čele "pravoslavného globalismu". Z toho, co "leží ladem" vytváří složitou církevní kompozici, církevní strukturu, která sjednocuje Athos (při snaze očistit jej od zelotů) i Ameriku (s níž má Konstantinopol už tradičně silné svazky), i liberální pravoslavné v západní Evropě, i separátní církevní útvary v Pobaltí, na Ukrajině a jakési ještě exotičtější - mimo-místní a neregulérní - církevní jednoty; to se ukazuje jako to, co je plně "současné" a dokonce "nejsoučasnější". A navíc - geopolitické tendence přinášejí zvýšení počtu takových "ladem ležících" území, jejichž geopolitická degradace vede i ke kanonické degradaci, což z nich činí snadný úlovek v rukách Fanaru.

Jenže, proč dnes církevní Istanbul vytáhl do boje proti církevním Athénám? Proč uprostřed všelijakých konfliktů sáhnul k nejostřejším zbraním - a to nejen proti stejně věřícím, ale i proti stejnému národu?

Athénský arcibiskup je bezpochyby jasným národnostním vůdcem. Svým úsilím mít pod kontrolou severní eparchie se snaží posílit národní církevní pozice - řecká církev má sjednocovat všechny Řeky (minimálně alespoň ty, kteří jsou v Řecku, tedy bez těch v diaspoře)

Patriarcha Bartoloměj si však nárokuje, že jeho patriarchát je od dávných dob řeckým patriarchátem - dříve byzantským, a pak sjednocujícím pod vládou "millet paši" všechny Řeky Osmanského impéria.

Ostrý konflikt kvůli této otázce - to je zvon bijící na poplach pro celou Řeckou církev o vážné hrozbě pro její postavení. V nové "postnárodnostní" světové (či evropské) realitě mohou sotva existovat dvě "řecké církve".

V současné době nejen Konstantinopol ale i další místní církve mají "kompozitní" strukturu svého kanonického území. Např. Ruská církev za hranicemi má farnosti a eparchie v různých koutech světa. Taktéž Antiochie, Srbská církev, Bulharská a dal. Skutečnost vzniku mnoha "paralelních jurisdikcí" po celém světě oznamuje, že teritorium už není hlavním faktorem formujícím kanonickou hranici (platí pro území mimo jurisdikce autokefálních církví; poz. red.). Tím není už ani stát. Pravoslavní, kteří jsou na cestách, si vybírají jedno "z kanonických území" (tj. jednu z jurisdikcí, které na daném místě kanonicky působí). Většinou na principu blízkosti určité místní tradice: ruské, řecké, srbské atd. Ve většině regionů světa dnes pravoslaví nenese "teritoriální" ale "tradicionální" charakter, jak je to vidět v západní Evropě a v Americe.

Pro mnohé národní církve, např. pro Ruskou, je to příležitost k národnostní expanzi; ruská pravoslavná tradice požívá autority a zájmu po celém světě. Jenže co Řecká církev? Pro ni je nový kanonický "trend" hrozbou pro samotnou její existenci. Vždyť ve "velkém světě" řecká církev už je a podřizuje se Konstantinopoli a nikoliv Athénám. A nyní zahájila Konstantinopol útok na Athény i uvnitř Řecka. V případě, že athénský achiep. Christodulos utrpí porážku, pak nejspíš v "nové Evropě" Řecká církev za nějaký čas prostě zmizí. Jedinou opravdovou možností pro arcibiskupa Christodula a Řeckou církev je přijmout výzvu Konstantinopole a zahájit boj proti ní, zápas za právo představovat řeckou místní tradici, za právo představovat ve světě skutečně řecké a byzantské pravoslaví.

Jestli budou Athény v tomto zápase udržovat pravoslavnější pozici než Fanar, mohou jej vyhrát. Mohou postavit Konstantinopol do pozice, že jeho tradice bude vnímána jako turecká či meletiovsky reformační, aby se Istanbul stal centrem nikoliv Řeků nýbrž pravoslavných liberálů.

Egor Cholmogorov pro Credo-ru

Bez ohledu na aktivní odpor ekumenického (tj. konstantinopolského) patriarchy proti vystavení prezidentských dekretů o jmenování nových metropolitů na severní katedry, byl dekret podepsán ministryní školství a náboženství.

Ministrině navštívila archiep. Christodula a informovala ho o výsledcích své cesty do Fanaru. Vyjádřila při tom optimismus ohledně vztahů mezi Fanarem a athénským arcibiskupem.

Premiér vlády vyjádřil svoji podporu athénskému arcibiskupovi.

Řecká opozice vyjádřila znepokojení nad situací. Rozkol v Řecké církvi může způsobit zničující úder helenismu.

Rozkol mezi Konstantinopolí a Athénami Vývoj prvních událostí sledujte v rámečku ze zdola nahoru.

Delegace Konstantinopolského patriarchátu přijela do Athén na setkání s představiteli řecké vlády V pondělí 3. května dorazila delegace do Athén, aby zde na setkání s vládními představiteli vyjádřila svůj názor na chybnou pozici archiepiskopa athénského a celého Řecka Christodula. Arcibiskup Christodulos prohlásil, že se nechystá ničit vztahy s patriarchátem, ale jedná v souladu s řeckým zákonem. Chystá se na tuto neděli sezvat synod. V pátek 30. 4. patriarcha Bartoloměj ve svém poselství k věřícím trval na svých pevných pozicích a považuje metropolie v severním Řecku a Egejských ostrovech za bezprostředně náležející pod Konstantinopolský patriarchát. Podle průzkumu veřejného mínění v neděli, většina věřících podporuje archiepiskopa Christodula. Spor mezi oběma církvemi trvá již 8 měsíců a výsledkem bylo rozhodnutí arcibiskupa Christodula začít volby tří metropolitů pro eparchie (diecéze) v severním Řecku, které byly připojeny k Řecké církvi po r. 1921 (do této doby patřily pod Konstantinopolský patriarchát). Více než 30 eparchií (diecézí) Řecké pravoslavné církve se nachází na tzv. "nových územích" - tj. na části Řecka, která získala nezávislost od Osmanského impéria až v r. 1912. Minulý rok zemřeli dva biskupové, kteří stáli v čele kateder jsoucích na "nových územích" - metropolita Soluňský Pantelejmon a Jelevferupolský Evdokim. V souvislosti s tím patriarcha Bartoloměj prohlásil, že pouze on má právo potvrdit kandidatury nových hierarchů. Ze své strany vedoucí představitelé Řecké pravoslavné církve trvali na tom, že ekumenický patriarchát odevzdal metropolie "nových území" do jurisdikce Athén v r. 1928. V listopadu minulého roku proti prohlášení představitelů Řecké pravoslavné církve protestoval ve Světové radě církví stálý představitel konstantinopolského patriarchy při této ekumenické organizaci. Začátkem března t.r. vydal posvátný synod Řecké církve prohlášení, ve kterém se praví, že z Athén do Istanbulu se bude posílat seznam kandidátů na uprázdněné biskupské katedry na "nových územích", aby patriarcha mohl užívat svého práva potvrzovat tyto kandidatury. "Představený Řecké církve arcibiskup athénský Christodulos se od samého počátku snažil o vyřešení konfliktu cestou rozumného bratrského dialogu," praví se v prohlášení. V únoru t.r. pobývalo několik delegací Řecké církve v Istanbulu a vedly rozhovory s představiteli ekumenického patriarchátu. Rozhovory mezi oběma církvemi o sporných eparchiích se vedly už před tím, jenže v říjnu r. 2003 se přerušily poté, co Bartoloměj I. odvolal svého zástupce na rozhovorech v Athénách a prohlásil, že biskupové "nových území" se "budou odpovídat před Matkou Církví", jestli nepodpoří jeho pozici. (Credo.ru) Athény versus Konstantinopol - dva scénáře nového rozkolu. Před výročím 950 let od "velikého rozkolu" mezi Římem a Konstantinopolí nastal "malý rozkol" mezi Istanbulem a Athénami. Sotva se Řecká církev konstituovala na územích, získavších od Osmanského impéria nezávislost (výsledek řecko-turecké války 1821-29), Konstantinopolský patriarchát dlouho neuznával její autokefalitu. Rozkol se táhnul bez mála 20 let (1833-50). Druhé kolo konfliktu začalo v r. 1920, kdy k Řeckému státu přešla ještě další významná část osmanských území, kde se eparchie dříve podřizovaly Konstantinopolskému patriarchátu. K roku 1928 bylo vypracována dohoda obou stran, podle níž jenom Svatá Hora Athos zůstala pod přímou správou patriarchy, ale všechny nové eparchie vešly do Řecké církve, leč jejich biskupové mohli být řeckým synodem ustanovováni pouze za souhlasu Konstantinopole. Těžko chápat, nakolik by podobný polouatonomní režim církevní správy mohl být ospravedlněn kánony, ale ve dvacátých let 20. stol. o kánonech už nepřemýšleli a pokud se athénští arcibiskupové od těch dob pokoušeli skončit s tímto zvykem, tak nikdy ne kvůli jeho nekanoničnosti. Nyní se archiepiskop athénský Christodulos rozhodl zrušit tento zvyk veřejným způsobem a ustanovil hned tři biskupy na katedry "nových území" bez jakéhokoliv dohadování s Konstantinopolí. Reakce Bartoloměje byla tak ostrá, že vyvolala u Christodula zděšení: Konstantinopolská církev přetrhla společenství osobně s Christodulem. V době všeobecného kanonického úpadku je i samotná míra roztržky, kterou Bartoloměj zvolil, v duchu tohoto kanonického úpadku. To není už roztržení společenství s Řeckou církví, jak by to učinili osmanští Řekové v krutých časech minulosti, ale jakési nepochopitelné, ale kvůli tomu ještě strašnější roztržení společenství s představitelem Řecké církve. Co nyní možno očekávat? Jsou dva scénáře vývoje: 1.) Řecko by nepovolilo, možná by se vrátilo ke starému kalendáři a spojilo by se s Moskevským patriarchátem, který už mnohá desetiletí je v permanentním konfliktu s Konstantinopolí. Výsledkem by byl návrat k situaci roku 1948, doby antikonstantinopolského sněmu v Moskvě. Jenomže nyní by v "americkém táboře" byla i Antiochie a Alexandrie, kdežto v "sovětském táboře" - tj. na straně Moskvy - by stála Řecká církev... To není realistické. 2.) Bartolomějovi se podaří plně uhájit svá práva - jeho kontakty s "mocnými tohoto světa" jsou nesrovnatelné s kontakty athénského arcibiskupa. Konstantinopolský biskup je dnes politickou figurou, papežem č. 2 (přesně tak ho vnímají v mezinárodní politice, kde nikdo nehloubá nad jemným rozdílem mezi jeho postavením v pravoslavné církvi a postavením římského papeže v římsko-katolické církvi - a to tím spíše, že on sám tuto rozdílnost rozhodně nezdůrazňuje). Proto jsou postavy Bartoloměje a Christodula nesouměřitelné, a to dokonce i v očích Řeckého státu. Christodulos má nyní jediný problém - jak si při řešení této situace zachovat tvář, protože kdyby ji neřešil, výsledek bude určen tím, co z ní dokáže vytěžit Bartoloměj. Kdo vyhraje tuto malou válku, nevrátí se pochopitelně ke status quo, ale posílí svou pozici a to nejen ve vztahu k Řecké vládě. Bartoloměj posiluje své pozice ve vztahu k ostatním sestrám (tj. autokefálním církvím) a především je v centru jeho zájmu Ruská pravoslavná církev, s níž má hlavní, nejdéle se vlekoucí a mnohostranný konflikt. Možná, že první "dividendy" ze současného měření sil s Christodulem, získá Bartoloměj v západní Evropě - v podobě dalších kroků k připojení Surožské eparchie Ruské pravoslavné církve k Ruskému západoevropskému exarchátu Konstantinopole. Absolutní hegemonie "světového Pravoslaví" nikdy nebude, ale stupeň této hegemonie nyní asi vzroste - a to mj. i na účet autority archiepiskopa athénského. (Komentáře z ruského internetu) Konstantinopolský patriarchát přerušil společenství s Řeckou pravoslavnou církví" V pátek 30. dubna se v Istanbulu konalo zasedání rozšířeného synodu Konstantinopolského patriarchátu, jehož se účastnilo 41 archijerejů (biskupů). Patriarcha Bartolomeos specifikoval status tohoto synodu jako "Velký sněm archijerejů, přebývajících ve městě". Tématem jednání se stalo rozhodnutí archijerejského synodu Řecké církve ustanovit nové metropolity na osiřelé katedry "severních území", aniž by byl získán písemný souhlas ze strany Konstantinopole. (Hlásí Pravoslavie.ru) Patriarcha Bartolomeos však obdržel oficiální uvědomění od synodu Řecké církve se seznamem kandidátů na uprázdněné katedry. Přesto představený Konstantinopole odsoudil rozhodnutí řeckého synodu. A nadto, konstantinopolský synod oficiálně vyhlásil roztržení eucharistického společenství (akinonisia) a archiepiskopem (arcibiskupem) athénským a celého Řecka Christodulem. Konstantinopolský synod vyhlásil: Považovat volbu nových metropolitů na soluňskou, elevferupolskou a kozanskou katedru za neúčinnou. Přerušit s archiepiskopem Christodulem společenství v bohoslužbách i administraci. Doporučit metropolitům, nekanonicky zvoleným, aby neujímali správy eparchií, jinak bude i s nimi přerušeno společenství. Žádat řecký stát, aby nevydal "prezidentské výnosy", které jsou obvykle vydávány u příležitosti zvolení nových metropolitů. Vyjádřit nespokojenost a smutek nad těmi, kdo se účastnili svěceních nově zvolených metropolitů. Upozornit, že jestli bude "kanonická anomálie" pokračovat, bude Konstantinopolský patriarchát nucen odvolat svůj Akt z r. 1928. Hodinu po vyhlášení závěrů synodu pozval k sobě archiepiskop athénský a celého Řecka Christodulos zástupce řeckých médií a učinil prohlášení. Sám za sebe vyjádřil svoji lítost nad rozhodnutím synodu Konstantinopolského patriarchátu, označil jej za neodpovídající pravdě a spravedlnosti. Podtrhl, že archijerejský sbor Řecké církve konal plně v souladu s Aktem z r. 1928, se zákony řeckého státu a s posledními domluvami uzavřenými ve Fanaru jako výsledek dialogu. Archiepiskop Christodul také poznamenal, že Řecká církev bude stejně jako dříve plně a ve všem podporovat Konstantinopolskou církev. Slíbil, že brzy opět svolá archijerejský sněm, aby zhodnotil rozhodnutí synodu Konstantinopolského patriarchátu. Rozhodnutí konstantinopolského synodu bez pochyb způsobí nejvážnější otřesy v pravoslavném světě. (Credo.ru 1.5.) ("Stručné uvedení do problematiky rozkolů dle obecné praxe v pravoslavné církvi" zde.)

Doplňující příspěvek:

Na 12. ročníku mezinárodních "roždestvenských čtení" prohovořil jeden z nejvýznamnějších pastýřů Ruské pravoslavné církve, metropolita Kaliningradský a Smolenský Kyrill, který považoval za nutné vyjádřit se k některým světským a politickým problémům církevního života.
Metropolita Kyrill se vyjádřil ke vzájemným vztahům Ruské církve s Konstantinopolským patriarchátem.
"Zpochybňujeme a odmítáme právo Konstantinopole na celosvětovou jurisdikci v diaspoře, tj. v těch zemích, kde tradičně existuje pravoslavná církev a kde vznikla buď v důsledku migrace nebo je výsledkem misie," prohlásil archijerej. Připomenuv, že Ruská pravoslavná církev realizovala misii v Číně, Koreji, Japonsku, na Aleutských ostrovech, na Aljašce, vyjádřil vladyka své rozpaky nad tím, že z pohledu Konstantinopole "musí být misionářská činnost Ruské církve zacílena k vybudování jurisdikce Konstantinopolského patriarchátu v těchto zemích." Moskevský patriarchát však nehodlá zřizovat farnosti pro jinou místní církev. Metropolita Kyrill si dokonce dovolil srovnávat ambice Konstantinopolského patriarchy s papežem římským, který nese odpovědnost za celou římsko-katolickou církev. (M. Kyrill uvedel, že v pravoslaví neexistují hierarchové, kteří by si mohli nárokovat univerzální jurisdikci. Dle Christnet.cz) (Credo.ru - leden 2004)

Průběžné zprávy viz naši stránku aktualit.