„Duch, duše a tělo“

Uspenský monastýr v Bachčisaraji

Tak zněl podtitul pozoruhodné mezinárodní bohoslovecko-lékařské konference pořádané začátkem září 2004 v Simferopoli, hlavním městě Krymského poloostrova. Jejím hlavním iniciátorem byl metropolita simferopolský a krymský Lazar. Konala se pod patronátem rektora Krymské státní lékařské univerzity S. G. Georgijevského, profesora A. A. Babanina. Byla to již třetí z nedávno pořádaných mezinárodních konferencí zasvěcených velkolepé osobnosti profesora chirurgie Valentina Felixoviče Vojno-Jaseneckého, novodobého pravoslavného světce - arcibiskupa Lukáše (tj. Luky). Stejně jako i v případech předešlých dvou setkání, která se konala v Kyjevě a v řeckých Thébách, se i tohoto zúčastnila řada významných osobností, a to jak z pravoslavného kléru, tak i z politického života. Vedle jmenovaných byl zahájení konference přítomen i premiér Autonomní republiky Krym S. V. Kunicyn spolu s dalšími politickými činiteli. Byly přečteny osobní zdravice patriarchy moskevského Alexije II. a metropolity Vladimíra, hlavy Ukrajinské pravoslavné církve. Aktivně, s vlastními přednáškami, se konference zúčastnilo i šest pravoslavných hierarchů: vedle zmíněného metropolity Lazara to byli řečtí metropolitové - thébský Jeremiáš a Hieroteos z Nafpaku, arcibiskupové Moskevského patriarchátu - čerkasský Sofronij, lvovský Augustin a kostromský Alexandr. Vlastní odbornou přednášku přednesl i ukrajinský náměstek ministra zdravotnictví, profesor V. G. Perederij. Mnozí z aktivních přednášejících byli jak duchovní, tak i lékaři, a to často s vyšší vědeckou kvalifikací. Po celou dobu konference bylo přítomno nejméně 400 vesměs mladých posluchačů. Byli to hlavně studenti medicíny, humanitárních věd, lékaři, jakož i mladí duchovní, věřící ...

Ústředním tématem konference byla samotná osobnost světce Lukáše, arcibiskupa, vyznavače a chirurga, profesora Valentina Felixoviče Vojno-Jaseneckého. Hned několik příspěvků bylo zasvěceno životu a dílu tohoto neobyčejného člověka, a to jak z hlediska historického a autobiografického (metropolita Lazar, arcibiskupové Sofronij a Alexandr, prorektor profesor V. A. Beloglazov...), tak i z teologického (protojerej Alexej Emiljanenko, protojerej Vasilij Zaev, vedoucí katedry Nového Zákona Kyjevské duchovní Akademie...). V několika referátech se dostalo i odborného vyhodnocení lékařského díla profesora Vojno-Jaseneckého v oboru traumatické chirurgie (rektor A. A. Babanin - profesor soudního lékařství, protojerej Valerij Bojarcev - chirurg, kandidát věd...). Řada dalších odborných příspěvků se pak týkala témat bohosloveckých, medicínsko-etických a sociologických. Ve svém pozoruhodném příspěvku „Askeze jako léčebná metoda“ poukázal metropolita Hieroteos na důležitost holistického pohledu na člověka - na nerozdílnost těla i duše v modlitbě, půstu i askezi s cílem duchovního růstu člověka ve smyslu jeho návratu ke Stvořiteli. Zajímavou přednášku na téma lásky a svobody člověka přednesl i známý archimandrita Nektarios (Antonopoulos), představený řeckého kláštera Sagmata a hlavní organizátor minulé konference v Thébách. Otázkou „dichotomie a trichotomie“ v díle světce Lukáše „Duch duše a tělo“ se zabýval protojerej Vladimír Sabělev, odborný asistent na Kyjevské duchovní akademii. Aktuálním proudům současné lékařské etiky a hlavně kritice tzv. „anti-paternalizmu“ s poukázáním na osobnost světce Lukáše byl věnován referát profesorky filozofie a bioetiky I.V. Silujanové z Moskevské lékařské univerzity. V neposlední řadě je nutno poukázat i na příspěvek z našich řad, magistra Pravoslavné teologické fakulty v Prešově a docenta laboratorní medicíny, jereje Alexandra Lapina, který ve svém příspěvku osvětlil dějinné a dogmatické rozdíly v přístupu k otázkám vědy, náboženství a bioetiky. Z dalších zajímavých příspěvků je třeba vyzdvihnout přednášku protojereje Alexeje Baburina, docenta psychiatrie a vedoucího významného narkologického centra v Moskvě, stavícího křesťanskou etiku na nejvyšší místo při terapii různých patologických závislostí. Dále - protojereje Sergeje Filimonova, otolaryngologa a kandidáta věd ze Sankt Petěrburgu, který kriticky poukázal na nedostatečný, ba i povrchní přístup k některým aspektům současné medicíny v nedávno vydané „Sociální doktríně Ruské pravoslavné církve“.

Vedle těchto hodnotných přednášek nelze opomenout ani rámcového programu konference, který v tomto smyslu přesahoval všechna obvyklá kriteria. Vedle slavnostního čtení akafistu světci Lukášovi, jakož i svaté liturgie, za účasti všech účastníků konference včetně všech hierarchů a duchovních, to byla například i premiéra dokumentárního filmu o životě a kanonizaci svatého Lukáše - profesora Vojno-Jaseneckého, duchovní koncert za účasti nejlepších zpěváků Krymu, tisková konference organizátorů a veřejných činitelů s účastí televizních stanic, divadelní vystoupení ochotnického souboru pravoslavné farnosti krymského města Saki, slavnostní bankety...

Uspenský monastýr v Bachčisaraji

Velmi zajímavá byla i exkurze do Bachčisaraje a Sevastopolu, kde byly navštíveny především křesťanské svatyně. Tak v Bachčisaraji, nedaleko známého paláce krymského chána, leží v malebném údolí, doslova ukryt ve skalní stěně, pravoslavný Uspenský monastýr. Jeho historické kořeny sahají až do 7. století, kdy se sem uchýlili utečenci před ikonoboreckým hnutím z tehdejší Byzance. S monastýrem souvisí celá řada legend, z nichž nejdůležitější se váže k divotvorné ikoně Matky Boží. Bohužel, vedle legend jsou s monastýrem spojeny i velmi konkrétní tragické události, jako například události po revoluci roku 1917, kdy zde byla provedena masová exekuce zbytků bělogvardějských vojsk a kdy byl monastýr zneuctěn, vypleněn a za pomoci dělostřelectva doslova rozstřílen. Dnes se zde děje vskutku div Boží. Monastýr ožívá ve své původní kráse. Minuciózně, podle starých plánů a fotografií, se zde obnovují chámy, ikony a stavby. Podle přísného řádu svatého Theodora Studity tu dnes žije velmi aktivní bratrstvo monachů za duchovního vedení charismatického otce Siluána.

Podobný dojem lze získat i z monastýru Svatého Klimenta ležícího nedaleko Sevastopolu. I zde je monastýr obnovován. Mimo jiné se zde nachází jeden z nejstarších chrámů vůbec. Je to poustevna samotného svatého Klimenta Římského, jednoho z nejstarších svatých otců, který byl sem, na Krym, začátkem 2. století deportován. Jak známo, s tímto místem je spojeno i působení „našeho“ svatého Konstantina Filozofa, který sem byl poslán jako diplomat Byzantské říše ještě před tím, než podstoupil svou misijní cestu na Velkou Moravu...

Chrám v Chersonu před rekonstrukcí

Pozoruhodná byla i návštěva dalších vzácných, nově obnovovaných svatyň. Je to například chrám na místě svatého křtu knížete Vladimíra - ohromná katedrála z 19. století v byzantském stylu, která též za doby minulého režimu ležela v ruinách, je dnes obnovena ve své původní kráse. Podobně je tomu i s několika městskými chrámy jak ve městě Sevastopolu, tak i na jiných místech Krymského poloostrova.

Co říci na závěr o konferenci v Simferopoli? Pravoslaví stojí vpravdě pod záštitou Matky Boží. Slýcháme i ne vždy povzbudivé zprávy z pravoslavného světa. Ba i naše okolní realita v tomto smyslu není vždy jen pozitivní. Duch křesťanské lásky, duch Evangelia, klidného porozumění a vzájemného úsilí dosáhnout v tomto pozemském životě něčeho dobrého, pozitivního - to vše bylo cítit po celou dobu Simferopolské konference. Byl to však i vlídný úsměv hodného, ač snad i trochu přísného starého pána - profesora a vladyky, světce Lukáše. Velikost jeho osobnosti, která přes nepředstavitelné šílenství epochy militantního ateismu a deportací uměla spojit - na nejvyšší úrovni - službu archijerejskou s geniálním dílem vědce-lékaře, je pro stále více lidí podporou a duchovním nasměrováním...

AL

Valentin Felixovič Vojno-Jasenecki (1877-1961)

Sv. Luka Simferopolský

se narodil ve městě Kerči na Krymu. Jeho otec, povoláním architekt, byl polského původu, matka byla Ruska. Mladý Valentin vynikal od malička uměleckým nadáním, a když se rodina přestěhovala do Kyjeva, dlouho váhal mezi uměleckou dráhou a studiem medicíny. Ke studiu lékařství ho nakonec přimělo přání „být platný lidem, kteří jsou v nouzi“. Po své promoci pracoval nějaký čas jako vesnický lékař, až byl roku 1908 přijat na Moskevskou lékařskou akademii, na věhlasnou kliniku profesora P. I. Diakonova. Zde završuje své lékařské studium brilantní disertací na téma „Regionální anestézie“. Na začátku první světové války působí po nějakou dobu na frontě, na dálném Východě, avšak brzy se stěhuje do Taškentu, kde vyučuje na nově otevřené lékařské fakultě. V roce 1919 umírá jeho žena. Valerij zůstává sám se čtyřmi dětmi a takřka náhodou se o dva roky později zúčastňuje teologické konference, na které mu kdosi předkládá myšlenku stát se knězem. Tak se skutečně i stane a krátce poté, roku 1923, již otec Valerij přijímá mnišský postřih se jménem Lukáše – evangelisty a lékaře, aby se krátce poté stal biskupem. Od této chvíle začíná i jeho mučednická životní pouť. Nově vysvěcený vladyka taškentský je zatčen tajnou policií a deportován na Sibiř. Následují další deportace a věznění s krátkými přestávkami relativní svobody.... Během celé této doby biskup Lukáš nepřestává pracovat jako duchovní i jako chirurg. Jeho specializací se stává traumatologie se zvláštním zaměřením na septické komplikace hnisavých případů. Roku 1934 má možnost pobývat na krátkou dobu na svobodě a působit v Taškentu. Tuto dobu využívá k publikaci svého odborného díla s titulem "Nástin hnisavé chirurgie". Je to jeho životní dílo, které vzniká na základě nepřeberného množství praktických zkušeností. Ze stovek, ba i tisíců konkrétních případů, z nesčetných systematických anatomických studií a pitev, z hluboké praktické znalosti topografické anatomie a z případů, které musely být řešeny bez možnosti adekvátního využití antibiotik či plné narkózy... Profesor Vojno-Jasenecki podrobně líčí operační postupy, doplňuje je logickým opodstatněním toho či onoho úkonu a systematicky uvádí všechny možné komplikace a problémy, které zde mohou nastat. Jeho operační postupy se týkají jak operací končetin a hrudníku, tak i například plastických operací v oblasti obličeje, ale i operací v oblastí břišní...

Další útlak ze strany bezbožného režimu - bez ohledu na tyto výsledky - nepřestává. Profesor a biskup Lukáš Vojno-Jasenecki je opět internován a deportován. Je vezen za polární kruh a posléze na Sibiř. Jeho situace se mění až po vypuknutí druhé světové války. Biskup Lukáš píše dopis diktátorovi Stalinovi s prosbou „přerušit“ jeho deportaci na dobu války, aby mohl pomoci napadené vlasti tam, kde je třeba: Léčit raněné a válkou nemocné. Žádosti je vyhověno, ba je mu dokonce i navrženo stát se vedoucím zdravotnictví Krasnojarského kraje. Světec však tuto nabídku odmítá. Zůstává chirurgem a v církevním životě i nadále neúnavně vykonává službu archijereje Krasnojarského.

Teprve po válce se mu dostává oficiální státní pocty. Za své dílo v oboru chirurgie je vyznamenán Stalinovým řádem I. stupně. Ke konci svého života je mu dovoleno vrátit se na Krym, kde pak působí jako arcibiskup simferopolský a kde i nadále operuje a vyučuje na místní lékařské fakultě. V roce 1961, již zcela osleplý a nemocný, vladyka Lukáš zesnul v Bohu... V době zcela nedávné, roku 1996, je kanonizován Synodem Ruské pravoslavné církve.

Nutno ještě dodat, že po celý svůj mučednický život byl vladyka Lukáš nekompromisním služebníkem Božím. Známé jsou jeho pevná slova vůči představitelům tehdejší státní moci, kdy například při svém soudu na otázku svého vyšetřovatele, čekisty: „Proč řežeš, profesore?“ vladyka Lukáš klidným hlasem odpovídá: „Řežu, aby se člověk uzdravil, ale řekni, proč ty řežeš?“ Známý je i fakt, že po celou dobu své působnosti se vladyka Lukáš nestyděl za své biskupské oblečení a svou bílou rjasu nosil i během vykonávání svého povolání chirurga a vysokoškolského profesora. Neobyčejná byla starostlivost světce Lukáše o každého pacienta - bez ohledu na jeho stav či postavení. Jeho pracovní den byl nepředstavitelně naplněn: nejenže neúnavně operoval, přijímal nemocné, a k tomu vyučoval a vědecky pracoval. V jeho denním rozvrhu nechyběla ani modlitba, čtení žaltáře a Písma svatého, pravidelné bohoslužby v chrámu, jakož i každodenní starostlivost o záležitosti jeho církevní pastvy. Vedle jeho světoznámého lékařského díla „Nástin hnisavé chirurgie“ bylo ve dnešní době vydáno i jeho filozoficko-teologické dílo „Duch, duše a tělo“. Vydání bylo připraveno podle světcových zápisků, opisovaných a rozmnožovaných samizdatem na cigaretovém papíře...

Fotografie chámu sv. Vladimíra v Sevastopolu (Starý Chersones) http://orthodox.sf.ukrtel.net/palomnik/index.htm

Na hlavní stránku Orthodoxia.cz