Trpící Kosovo

Deja vu - Bělehrad 1999 a New York 2001 ("Kdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh," Bible: 1.Kor 3,17)

Pogrom: Kosovo - Prizren (ze 17. na 18. března 2004)
Fotografie ukazující kosovské Albánce řádící ve městě Prizren. Scény násilností, barbarství a hrůzy ukazují vypalování srbského bohosloveckého semináře sv. Cyrila a Metoděje, vypalování srbských domů a konečnou demolici srbské pravoslavné katedrály sv. Jiří: zde.

Česká stránka věnovaná problematice Jugoslávie www.orthodoxia.cz/jugoslav.htm - od 2. světové války přes napadení ze strany NATO v r. 1999 a přes události r. 2004 až po dnešek.

Pogrom v Kosovu 2004 - fotogalerie

Zdroj: Ukřižované Kosovo (srbsky) či Ukřižované Kosovo (anglicky)

Po ukončení bombardování NATO v r. 1999, vstoupila v platnost rezoluce Rady bezpečnosti (RB) OSN 1244, která deklarovala plné zachování integrity a suverenity Jugoslávie (FRJ) v souvislosti s Kosovem a žádala rozpuštění a odzbrojení UÇK, garanci bezpečného návratu všech uprchlíků, Albánců i nealbánců, zajištění bezpečnosti všech menšin na Kosmetu, kosovské soudnictví podle zákonů Jugoslávie, pokud nebylo protialbánské. Pořádek a mír mezi etniky měly udržovat převážně NATO jednotky (KFOR), pod praporem OSN. Vysokým představitelem OSN (UNMIK, United Nations Mission in Kosovo) se stal Bernard Kouchner, který vůbec nedbal na dodržování rezoluce 1244, ostře vystupoval proti Srbům. KFOR neudržel na uzdě od UÇK podněcovanou albánskou chátru. Došlo k rozsáhlé vandalizaci srbských památek i majetků, k ničení klášterů i chrámů, řada z nich z XIII.-XIV.století (zlikvidováno přes 140 pravoslavných chrámů). Bylo zničeno na 2,000.000 srbských knih, vyloupeno, vypáleno, pobořeno na 40.000 srbských i romských domů, množily se únosy a vraždy srbského, romského i jiných etnik, jejichž zbytky (100-150.000) zůstaly v různých ghettech, bez možnosti normálního zásobování, zaměstnání, školní docházky, zdravotní péče. Jejich pohyb mimo ghett je možný jen za ochrany KFORu. Počet zničených a poškozených sakrálních památek dosáhl jednoho sta. Projugoslávští Albánci, pokud včas neuprchli do Srbska, byli zahubeni.
Neschopnost KFORu udržet pořádek ukázaly krvavé události během kosovské „křišťálové noci“ 17.-18.března 2004, kdy albánská chátra organizovaně na mnoha místech přepadla, vyplenila, a jinak zničila řadu srbských sakrálních památek (téměř 40 klášterů a chrámů), vyhnala tisíce Srbů, Černohorců a Romů z jejich obydlí, která byla zničena, aby se neměli kam vrátit. Velmi zbaběle se zachovaly německé jednotky KFOR kolem Prizrenu, které nechaly chátru zničit všechno srbské, co ani Turci nedokázali během staletí. Prizren byl zcela „etnicky očištěn“ od Srbů. Zabito bylo za „Křišťálové noci“ kolem 30 Srbů a Romů, stovky byly zraněny. Česko-slovenská jednotka KFORu napadané statečně bránila.





Níže publikované zpravodajství o březnových událostech r. 2004 v Kosovu je převzato (není-li uvedeno jinak) z ERP KIM Newsletter (informační servis Srbské pravoslavné eparchie /diecéze/ Rašské a Prizrenské, s požehnáním biskupa Artemije a z website www.kosovo.net - navštivte jej!

NAVRCHOLU.cz



Poslední aktualizace 4. dubna 2008



Barbaři v pravoslavném chrámu

Dokument jak se chovají Albánci v "dobytém Kosovu". (S tichým souhlasem ze strany západních politiků i západních církví. Toto je ta kultura a náboženská snášenlivost, která je podporována Západem a ekumenickými organizacemi. Proti pravoslaví je v Evropě dovoleno páchat všechno.)




Kosovští Albánci: Smrt Srbům! Albánská dívka si něco odnáší z trosek prizrenské pravoslavné katedrály sv. Jiří právě zničené kosovskými Albánci (2004, viz níže).

Britský popový zpěvák a bývalý důstojník britské armády James Blunt vyprávěl, jak odmítl rozkaz vrchního velitele vojenských operací NATO na Kosovu, amerického generála Wesleyho Clarka, aby zaútočil na ruské jednotky na prištinském letišti roku 1999.„Dostal jsem přímý rozkaz ovládnout více než 200 ruských vojáků, kteří se na letišti nacházeli. Tehdy jsem byl hlavním důstojníkem, který velel jednotkám. Vojáci pod mým velením byli z parašutistického pluku a očividně byli pro útok“, řekl Blunt pro Rádio BBC. Americký generál Wesley Clark nařídil “zničení“ ruských sil, avšak Blunt, riskujíce vojenský soud, požádal o vysvětlení, uvedlo britské rádio."Naštěstí se na rádiovém spojení právě nacházel velitel britského vojska, generál Mike Jackson, který prohlásil, že nedovolí svým vojákům 'zahájit Třetí světovou válku' a nařídil nám obklíčit letiště“, řekl Blunt. Blunt zdůraznil, že by neuposlechl, ani kdyby generál Jackson nařídil na Rusy zaútočit a dodal, že za několik dní ruští vojáci zůstali na letišti bez jídla a vody a chtěli si s nimi letiště rozdělit, uvedl britský list "Indipendent“. www.kosovoonline.cz




Kosovští Albánci vykuchali Srby na obchod s lidskými orgány

Bývalá žalobkyně mezinárodního Haagského tribunálu pro Jugoslávii Carla del Ponteová, která se svými prohlášeními podílela dlouhá léta na vytváření negativních postojů Západu vůči Srbům, ve své autobiografické knize vykládá, jak současné vedení nezávislého Kosova vydělávalo na obchodě s orgány, odebíranými od unesených Srbů.

Okresní soud v Bělehradu už začal s výslechy svědků o únosech v létě 1999 v Kosovu, kde bylo uneseno 300 mladých Srbů, kteří, jak uvádí bývalá žalobkyně, byli vyvezeni do Albánie a tam jim byly odebrány vnitřní orgány.

Tyto hrozné zločiny, které jsou srovnatelné snad jen s tím, co dělali nacisté za války, se odehrávaly v koncentrácích, kam sváželi mladé Srby a kde ve strašných bolestech umírali, se podle slov žalobkyně Ponteové, zabývali lídři UCK (tzv. Kosovské osvobozenecké armády, jejíž vlajky jsou nyní vyvěšeny po celém "nezávislém" Kosovu; pozn. red.). Jedním z jejích velitelů byl i současný premiér Hashim Thaci, přezdívkou Zmije. Na něho jsou shromážděny desítky svědectví o zvěrstvech, které jako polní velitel, dovolil provádět se Srby.

V Srbsku ho vždycky považovali za válečného zločince. Existuje mnoho svědectví o desítkách zvěrstev, které jako polní velitel nařídil provést vůči Srbům v Kosovu. Ovšem od roku 1999, kdy letadla NATO začaly „čistit“ Kosovo od srbské armády, zájem Haagského tribunálu byl jednoznačně zaměřen jen na „zločiny Bělehradu“.

Simo Spasič, představitel Svazu rodin kosovských Srbů zmizelých beze stop, se několikrát setkal s paní Ponteovou a předal jí důkazy o únosech a likvidaci kosovských Srbů v koncentrácích. Avšak dokonce i po tom, co v roce 2003 žalobkyně navštívila místo těchto zločinů v městečku Burel na severu Albánie a byla v domě, kde se uskutečňovalo odnímání orgánů, přesto nebyla ochotna začít s trestním stíháním, i když podle jejího osobního doznání, tam byly nalezeny stopy krve a lékařské nástroje a zařízení.

...mnohé srbské organizace se pokoušely od Haagského tribunálu dosáhnout vyšetřování Albánců v Kosovu a předali tribunálu podrobné mapy s místy, kde byly pohřbeny oběti a označena místa koncentráků na území jak Kosova, tak i severní Albánie. Dodávali svědectví o těchto krutých pokusech a případy likvidace mírumilovných civilistů, a to jak dětí tak i dokonce těhotných žen, se kterými bylo zacházeno s mimořádnou krutostí.

Všechny takové pokusy byly již v zárodku potlačeny a ani jeden z těchto faktů nebyl vyšetřován. Sama Ponteová ve se přiznala, že vyšetřování válečných zločinců je v současnosti především mimořádně zpolitizovaná záležitost. Kdyby se o zločinech Albánců obecně vědělo, pak by o žádné nezávislosti Kosova nemohlo být ani řeči. Ne náhodou spatřila kniha del Ponteové světlo světa až nyní, až po vyhlášení samostatnosti Kosova.

....tento krvavý byznys kontroloval samotný Hashim Thaci – na orgánech odňatých od živých lidí vydělal miliony dolarů. Svědectví o tom se bez úspěchu pokusila v Haagu při procesu se Slobodanem Miloševičem uvést bývalá soudkyně okresního soudu v Prištině Danica Marinkovičová. Podle jejích slov, mise OSN v Kosovu (UNMIK) kterou tehdy vedl současný francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner, bránila vyšetřování případů únosů a zmizení lidí v Kosovu. ... právě funkcionáři UNMIK nedovolili „železné Carle“ zahájit vyšetřování Albánců v souvislosti s mizením lidí a obchodem s lidskými orgány... Informace o vraždách Srbů a obchodu s jejich orgány měla soudkyně Ponteová, která nikdy neskrývala své negativní vztahy k Srbům, již v roce 1999.

Zkráceno. Celý článek http://www.blisty.cz/2008/4/2/art39903.html




Otevřený dopis sta předních bulharských intelektuálů v souvislosti s uznáním "Republiky Kosovo" Bulharskem: ve formátu DOC pro MS Word




Petice Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky vyjadřující nesouhlas s případným uznáním jednostranně vyhlášené nezávislosti Kosova Českou republikou (poslední verze): ve formátu DOC pro MS Word




Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc: PROČ JE NEZÁKONNÉ JEDNOSTRANNÉ UZNÁNÍ NEZÁVISLOSTI KOSOVA (Historie Kosova a příčiny novodobé změny v etnické skladbě obyvatelstva)




Zasílám odkaz na naše webové stránky, kde je možno přečíst další informace ohledně současného dění okolo Kosova – petice, chronologie z jistého úhlu pohledu, akce proti uznání nezávislosti...atd; aktivity ohledně Kosova jsou již dosti košaté, jsou atakováni politici, usilujeme o zařazení bodu Kosovo na jednání parlamentu.

V Kristu
Kliment

www.pravoslavi-strilky.cz/Kosovo.doc

P.S.
Pokud byste měli problém otevřít tento textový soubor pro MS Word přímo z webu, pak je možno si jej "ručně" stáhnout zvlášť ve dvou formátech:
kosovo-petice-dolecek.doc
kosovo-petice-dolecek.rtf
(Jedná se o identický textový soubor, přesně v té podobě, jak je na výše uvedené webové adrese. Klikněte pravým tlačítkem myši na název souboru a vyberte "uložit cíl jako")




Několik fotografií: Proměna pravoslavného katedrálního chrámu v Prizreni za jedinou březnovou noc roku 2004.




K vyhlášení nezávislosti Kosova úvaha na pravoslavném weblogu Ambon.




Malá fotogalerie: Kosovská tragédie - zničené chrámy

Fotografie pravoslavných svatyň před "návštěvou" kosovských Albánců a po ní. Připojena je stručná historie jednotlivých míst.




PŘÍPAD KOSOVO: VÝZVA K SOLIDARITĚ S REPUBLIKOU SRBSKO (leden 2008)

Prosíme, čtěte.




Ekumenismus v praxi:

Tímto tónem píší o Kosovu a Srbské pravoslavné církvi čeští katolíci:

Srbská církev se pustila do "mocnářů světa"
7.1. 2008 14:28 Vlastní zpráva (Srbsko)

Srbská pravoslavná církev využila dnešní vánoční poselství na ostrý výpad proti, jak uvedla, "mocnářům tohoto světa", kteří se snaží vzít Srbsku Kosovo. Podle církve velmoci svojí podporou pro nezávislost separatistické provincie porušují všechny normy Boží i lidské spravedlnosti, uvedl server dnesk.sk.

Vánoční poselství přečetl konzervativní biskup Amfilohije... Srbská církev uvedla, že Kosovo je "svatou zemí, srdcem a duší srbského lidu a mocnáři tohoto světa hanebně uráží city a důstojnost srbského lidu".

Kosovo bylo centrem středověkého srbského státu a sídlem srbské pravoslavné církve. V tomto regionu se nacházejí stovky klášterů a kostelů. Srbsko, podporované pravoslávným spojencem Ruskem, odmítá v otázce Kosova ustoupit a trvá na tom, aby aspoň formálně zůstalo v jeho hranicích. (christnet.cz)

Stejným ostudným způsobem píše o Srbech oficiální katolické periodikum. Katolický týdeník se takto vyjádřil o citech Srbů ke Kosovu: "Srbové jsou ve vztahu ke Kosovu plně v zajetí legendárních představ o tomto místě." (KT 15. / 11. dubna 1999)

Nedivme se tomu tónu. Vždyť nejen římsko-katolická církev, ale i všechny ostatní církve v ČR (kromě pravoslavné) schvalovaly bombardování pravoslavných křesťanů v Srbsku v r. 1999. To je potřeba připomínat - zvláště v týdnu společných ekumenických modliteb, kdy se v ekumeně tolik řeční o mezikřesťanské lásce. S požehnáním Vatikánu bylo americkými bombami a raketami zabito 2000 srbských pravoslavných civilistů. Tehdejší prezident, V. Havel, "kazatel" vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, dokonce vymyslel pojem "humanitární bombardování" (něco takového by zřejmě nenapadlo ani fašisty za 2. světové války, kteří se podobně jako dnešní agresoři "také zaštiťovali údajnou obranou jakýchsi údajných hodnot", jak poznamenal filosof Erasim Kohák).

Česká biskupská konference okamžitě po začátku bombardování Bělehradu v r. 1999 podpořila válečné akce spojenců. Papež Jan Pavel II. výslovně uznal oprávněnost zásahu NATO. (Katolická církev dokonce předložila oficiální právní rozbor dokazující, že přepadení Jugoslávie je v souladu s Katolickým katechismem.) Katolický arcibiskup v Sarajevu kardinál Vinko Puljič varoval NATO před srbskými nabídkami příměří. Dávná historie se stále opakuje - znovu a znovu.

Čeští evangelíci: "Synodní rada ČCE pozorně sleduje vývoj situace v Jugoslávii v Kosovu. Je přesvědčena, že zásah vojsk NATO je nezbytným krokem k tomu, aby v této oblasti byla zabezpečena lidská práva jednotlivců i etnických skupin." (Oficiální prohlášení z 31.3.1999)

Církev československá husitská se zřejmě zlobila, že k bombardování Srbů nedošlo už dávno: "...kolik lidí musí vždy zemřít, než se to či ono světové společenství odhodlá k zásahu, když je již dlouho zřetelné, že se diplomacií konflikt nepodaří urovnat..." (Prohlášení CČSH 30.3.1999)

Více o hanebném postoji jinoslavných církví v naší zemi k útoku NATO na Jugoslávii. (I takhle může vypadat ekumenická shoda a láska.)

Viz k tomu také dopis synodnímu seniorovi Církve česko-bratrské církve evangelické Pavlu Smetanovi, představiteli české ekumeny nebo dopis mluvčímu českých katolických biskupů p. Danielu Hermanovi.




9.1.2008
Opět na Bělehrad !?
Kateřina Konečná
Duch nejhorších praktik diplomacie 19. století znovu ožívá: za zavřenými dveřmi připravuje skupina úředníků a politiků rozbití Srbska. Ve snaze vyhnout se odpovědnosti před veřejnost předstírají, že odtržení Kosova je živelný proces. Ve skutečnosti vše postupuje podle připraveného scénáře. Koncem prosince upozornil americký deník International Herald Tribune, že 28. ledna by měla Rada mistrů Evropské unie rozhodnout o vyslání mise do Kosova, čímž by měl být nastartován proces mezinárodního uznávání separatistické vlády v Prištině. Následovat by mělo uznání ze strany USA, vybraných států Evropské unie a 56 členů Organizace islámské konference.

To vše se děje proti vůli Republiky Srbsko.

Přitom Kosovo podle všech platných norem mezinárodního práva, ale i rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 či Helsinského závěrečného aktu, je součástí Srbska. V době, kdy celý svět volá o nesmlouvavém boji proti terorismu, jsou k prosazování nezávislosti Kosova používány výhrůžky, že dojde k obnovení násilí na Balkáně – a zmínění úředníci a činitelé místo aby vydíráni čelili, sami jej podněcují.

Uměle stanovené termíny mají vytvořit dojem, že nutné urychleně přijmout rozhodnutí. Tato další forma vydírání je zcela v rozporu se skutečností, že při hledání dohody o statutu Kosova nebyly vyčerpány všechny možnosti dialogu. Přitom nejen naše historie názorně připomíná, že mezinárodní úmluvy typu Mnichovské dohody či Vídeňské arbitráže, nevedou k míru. Navíc jsou časem prohlášeny za neplatné či nulitní, protože byly vynuceny násilím nebo pohrůžkou násilí.

Až příliš často v souvislosti s Kosovem vydávají někteří úředníci a činitelé Unie své osobní či skupinové stanovisko za stanovisko Evropské unie. Jenže zahraniční politika Unie vyžaduje konsensus členských států. Státy jako Kypr, Bulharsko, Rumunsko či Slovensko již daly veřejně jasně najevo, že samotnost Kosova neuznají. Roste obava, že by takovýmto uznáním vznikl precedent, který umožní separatistům v jiných státech prosazovat své požadavky silou a mimo rámec práva. Veřejně se diskutuje nejen o nebezpečí rozštěpení Kypru, ale i o plánech ETA ve Španělsku, či požadavcích chorvatské a srbské menšiny v Bosně a Hercegovině, nemluvě o Severním Irsku a o postsovětském prostoru. Nelze zapomínat ani na skutečnost, že snahy o oddělení Kosova od Srbska zesílily ve chvíli, kdy se v některých zemích radikalizují skupinky zpochybňující Trianonskou dohodu. To by mohlo vést nejen k dalším územním národkům vůči Srbsku, ale i k požadavkům na změnu hranic Slovenska a Rumunska.

Není možné podřizovat se donekonečna svévoli takových lidí, jako je vysoký komisař EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana, jejichž politika vůči Balkánu je vedena snahou ospravedlnit svůj podíl na zabití více než dvou tisíc nevinných civilistů při barbarském bombardování Jugoslávie.

....

Za dobrý základ jednotného postupu Česka pokládám vyjádření prezidenta republiky Václava Klause. Ten při prosincové návštěvě Berlína prohlásil, že případnému vyhlášení nezávislosti Kosova by měla předcházet úplná shoda všech zúčastněných stran.

Britské listy




Kosovský prezident obvinil Srbsko z agrese

Priština - Z agrese dnes obvinil kosovský prezident Fatmir Sejdiu Srbsko kvůli rezoluci, kterou přijal srbský parlament ve středu a v níž odsuzuje jakýkoli pokus uznat případné vyhlášení nezávislosti Kosova. Dokument zavazuje srbské představitele k tomu, aby nikdy nepřijali nezávislost jihosrbské provincie, a odmítá členství země v EU a v NATO, pokud Západ samostatnost Kosova uzná.

Kosovský prezident Fatmir Sejdiu označil tento krok srbského parlamentu za nespravedlivý a neopodstatněný stejně jako další ústavní útoky Bělehradu.

"Srbsko nebude rozhodovat o osudu Kosova," řekl Sejdiu.

Spojené státy a většina států EU už dala najevo, že samostatnost Kosova uznají.

České noviny




Srbsko hrozí, že nevstoupí kvůli Kosovu do EU

Srbský premiér Vojislav Koštunica řekl pro srbský deník Politika, že pokud Evropská unie nezmění svůj postoj ke kosovské otázce, jeho země nebude ratifikovat dohodu o vstupu do unie. Také kritizoval přístup NATO a řekl, že Srbsko bude vojensky neutrální.

Asociační smlouva je prvním krokem na cestě ke vstupu do unie a nyní je ohrožena. "Můžeme s Bruselem spolupracovat pouze tehdy, když bude Evropská unie plně garantovat suverenitu a nedotknutelnost Srbska v mezinárodně uznaných hranicích," prohlásil Koštunica.

Koštunicova vládní Demokratická strana Srbska (DSS) rovněž protestovala proti plánu EU vyslat do Kosova policejní a civilní misi. Na odjezdu 1800 expertů do srbské provincie už se členské státy unie dohodly, podle Koštunicy by však vstup mise na srbskou půdu mohl vést k vážným problémům mezi Srbskem a EU.

Budeme vojensky neutrální!

Srbský premiér také jednoznačně vyloučil možné členství své země v Severoatlantické alianci. "Vzhledem k roli NATO při rozdělení Srbska a ke ztrátě 15 procent našeho území musíme vyhlásit vojenskou neutralitu," vysvětlil Koštunica svou pozici. Zablokování dalšího sbližování s NATO a s EU kvůli evropskému postoji ke Kosovu podle premiéra bude základní linií srbské zahraniční politiky a podmínkou pro přežití státu.

Evropská unie společně s USA označila na středečním zasedání Rady bezpečnosti OSN možnost shody o budoucnosti Kosova za vyloučenou. Obě mocnosti také odmítly ruský a srbský požadavek pokračovat v jednáních. Ministr zahraničí Slovinska, které bude v prvním pololetí roku 2008 unii předsedat, ve čtvrtek rovněž prohlásil, že EU musí být připravená pomoci Kosovu na jeho cestě k nezávislosti.

Postoj členských státu EU k budoucnosti Kosova není jednotný. Nejsilněji proti nezávislosti srbské provincie vystupuje Kypr, proti jsou také Slovensko, Rumunsko nebo Řecko. Kosovští představitelé se však chystají i přes nesouhlas Srbska jednostranně vyhlásit samostatnost v první polovině příštího roku.

(Novinky 22.12.2007)




Několik tisíc kosovských Srbů demonstrovalo v kosovské Mitrovici svůj nesouhlas se záměrem etnických Albánců odtrhnout provincii od Srbska. Protestovali také proti plánu Bruselu rozmístit v provincii 1800 příslušníků mise EU.

(Novinky 19.12.2007)




Samostatné Kosovo?

JU- Zatím jen zdrženlivě se v mediích připomíná, že 10. prosince by měly být generálnímu tajemníkovi OSN předloženy výsledky rozhovorů konzultační skupiny ve složení USA, EU a Rusko s představiteli Srbska a Kosova o dalším statutu této dosud srbské provincie. Představitelé Kosovských Albánců se také netají tím, že hned po tomto datu jsou připraveni -nehledě na výsledky těchto rozhovorů - vyhlásit samostatnost Kosova.

Je nesporné, že Evropa tak bude ještě před koncem letošního roku postavena před vážnou poltickou krizi, jejíž dlouhodobé důsledky mohou být pro tento kontinent velmi vážné. V ruských Izvestijích se zamýšlí představitel Ruska v kontaktní skupině Alexandr Bocan-Charčenko nad možnými důsledky těchto rozhovorů.

...Uvádí, že pracovat v „trojce" je mimořádně těžké, zvláště když si uvědomíme, že pozice jednotlivých zemí i v rámci EU jsou silně rozdílné. Navíc se z jednotlivých zemí EU ozývají hlasy, že nezávislost Kosova je už předem dána. To - velmi jemně řečeno - nijak nepodporuje albánsko-srbský dialog. Očekávat, že po takových vyjádřeních dojde ke změkčení pozice kosovských Albánců nemá žádné opodstatnění.

Je nutno říci jasně - pro pokračování rozhovorů se tím vytváří překážky, které brání kompromisům. Kromě toho také vyjádření Prištiny (hlavní město Kosova) jsou v rozporu se sliby, které byly dány „trojce" Nepomáhá naší práci ani mise OSN, která ve vypjatých momentech parlamentních voleb přerušila svoji činnost.

Pokud jde o pozici USA,vedeme s nimi normální dialog. Američané však vycházejí z toho, že odtržení Kosova už de facto proběhlo.

My, na rozdíl od nich, na situaci pohlížíme z pozice mezinárodního práva, nikoli z pozice jaké pseudo reality. Jaké jsou hlavní argumenty pro to, že nezávislost Kosova není nejlepší řešení?

Především jde o právní aspekty. Nelze prostě škrtnout suverenitu Srbska. Proto je jednostranné řešení nepřijatelné. To je pro nás nepřekročitelný argument. Za druhé -jednostranný scénář je velmi nebezpečný pro Balkán. Srbové nesouhlasí s odtržením Kosova. EU však považuje rozdělení Srbska za de facto jasné. Úkol vytvořil multietnické Kosovo, který si vytyčila „trojka", je neslučitelný s takovým scénářem. A za třetí, Kosovo představuje precedens.

Ve světe totiž existuje mnoho míst s aktivními problémy separatismu. A uznání suverenity Kosova s tím, že se přehlíží názor Bělehradu, takový separatismus jen dále podporuje.

Američané si současně neznámo proč myslí, že je třeba se v kontaktní skupině stejně jako v Radě bezpečnosti OSN dohodnout, že Kosovo je jediný unikátní případ a že žádný další takový již nebude. Myslí si, že takový přístup zapůsobí i na další neuznané republiky a oni tak nebudou chtít opakovat „kosovský scénář". Ovšem těžko se v jiných regionech smíří s tím, že jedněm je něco dovoleno, ale těm druhým již nikoli.

Jak se tam může situace dále vyvíjet, uvážíme-li že v Makedonii, která sousedí s Kosovem, žije čtvrtina Albánců? Obávám se, že nevyhnutelně vzniknou na všech územích, kde žijí Albánci takové problémy.V Makedonii, na jihu Srbska. Začne řetězová reakce a to je na Balkáně zvlášť nebezpečné.

Na otázku, zda se také posuzovala možnost, že by Kosovští Albánci podepsali nějaký dokument, kde by se zavázali odmítnout ideu „velké Albánie" A. Bocan-Charčenko odpověděl, že při rozhovorech Albánci odmítají myšlenku „velké Albánie" jako nepřípustnou, stejně jako členové „trojky". Ovšem jinou věcí je, že existují procesy, které se nedají zastavit žádnou smlouvou.

http://www.blisty.cz/2007/11/23/art37449.html

23.11.2007




Vítězem kosovských voleb se stal bývalý vojenský vůdce guerill.
Podle Srbů se jedná o válečného zločince, který vraždil civilisty.
(Zpravodajství TV)




Kosovo sa osamostatní a čo bude nasledovať
Autor: Ján Čarnogurský

Niektorí západní politici navodzujú domnienku, ako by sme stáli pred ukončením problému s Kosovom. Očakáva sa, že Kosovo v decembri vyhlási samostatnosť - či so súhlasom Bezpečnostnej rady OSN alebo bez neho - a Západu ubudne jeden problém. Skutočnosť môže byť práve opačná.

V Bezpečnostnej rade OSN je predložený návrh rezolúcie, ktorá predpokladá prakticky osamostatnenie Kosova od Srbska. Európska únia a OSN by síce mali ešte určité minimálne právomoci v Kosove, ale Kosovo by sa stalo členom OSN, malo by svoju vládu, ozbrojené sily a udržiavalo by medzinárodné vzťahy s inými štátmi. Proti takejto rezolúcii Rusko uplatní svoje právo veta, čiže rezolúcia nebude prijatá. Kosovskí Albánci vyhlasujú, že aj tak v decembri vyhlásia svoju samostatnosť. Spojené štáty a Veľká Británia ich v tom v skutočnosti podporujú tým, že nezávislému Kosovu sľubujú diplomatické uznanie. Nevedno, čo urobí Francúzsko, ktoré bolo tradične spojencom Srbska. Ak nový prezident Nicolas Sarkozy uzná Kosovo, určite urobí radosť mnohým Korzičanom, ktorí v Kosove uvidia vzor pre naplnenie svojej túžby po nezávislosti od Francúzska. Ak by západné štáty podporovali nezávislé Kosovo iba ekonomicky a kultúrne, Rusko nebude namietať. Ak však západná podpora pre Kosovo, ktoré vyhlási nezávislosť v rozpore s medzinárodným právom pôjde ďalej, Rusko naznačilo, že zodpovednosť za ďalší vývoj ponesú západné štáty. V tlači sa diskutuje, že Rusko by v takom prípade mohlo diplomaticky uznať napríklad Abcházko, ktoré je v podobnom postavení ako Kosovo ale voči Gruzínsku. Podobne Podnestrovsko, v podobnom postavení voči Moldavsku. Belgicko už teraz nevie vytvoriť spoločnú vládu pre Flámov aj Valónov. Samostatné Kosovo si aj tieto národnosti môžu vyložiť ako precedens pre seba. A takto by sme mohli ísť v Európe ďalej.

Závažnejší vývoj možno očakávať v samotnom Kosove. Malé srbské enklávy, ktoré sa udržali v južnom Kosove po vyháňaní Srbov po skončení amerického bombardovania v r. 1999, sa s najväčšou pravdepodobnosťou neudržia vo svojich dedinách a budú sa musieť presunúť buď na sever Kosova alebo priamo do Srbska. Podobný pohyb opačným smerom možno očakávať u Albáncov žijúcich na severe Srbska. Tamojšia srbská väčšina neuzná samostatnosť Kosova a iste nebude medzi nimi núdza o horúce hlavy, ktoré na každú správu o násilnostiach proti Srbom v južnom Kosove budú reagovať násilnosťami voči Albáncom v severnom Kosove. Etnické čistky zažijú v Kosove ďalšie dejstvo. Skutočný priebeh však nemusí byť taký priamočiary. Niektoré srbské enklávy na juhu Kosova sa asi pokúsia vydržať, napríklad mestečko Strbce. Tamojší obyvatelia sú už dnes vyzbrojení ľahkými zbraňami. O potýčky medzi takýmito srbskými enklávami a kosovskou políciou, či dokonca armádou, zrejme nebude núdza. Nové Kosovo sa veľmi pravdepodobne v skutočnosti rozdelí na srbskú časť a albánsku časť. Hranicou takéhoto delenia sa môže stať rieka Ibar.

Srbsko diplomaticky neuzná samostatné Kosovo, ale teraz je príliš slabé, aby mohlo vojensky alebo čo aj len policajne zasiahnuť proti Kosovu. Zostane však základňou pre pozostalých Srbov v Kosove, či srbskú časť Kosova aj pre srbských partizánov prechádzajúcich zo Srbska bojovať do Kosova a po splnení zámeru vracajúcich sa naspäť do Srbska. Srbi viedli drobnú partizánsku vojnu proti Turkom od začiatku 19. storočia. Viacerí vtedajší bojovníci sa stali národnými hrdinami pre ďalšie generácie Srbov. Odtrhnutie Kosova v rozpore s medzinárodným právom nepochybne bude pre mnohých mladých Srbov dostatočnou motiváciou, aby sa pokúsili vyrovnať romantickým hrdinom srbských dejín z 19. storočia. V Srbsku už dnes existujú organizácie takých dobrovoľníkov. Najznámejšou z nich je „Svätá garda kráľa Lazara". Kráľ Lazar viedol Srbov v bitke na Kosovom poli v r. 1389, kde aj padol.

Kosovská armáda nemá výzbroj ani početnú silu, aby bola schopná zvládnuť srbský odboj. Ak by niektoré štáty, napríklad USA začali dodávať zbrane a logistickú podporu kosovskej armáde, ktorá by ich použila proti miestnym Srbom, Rusko, prípadne aj Čína, radi urobia to isté pre Srbov.

Pokiaľ ide o nás, Slovensko by nemuselo zabudnúť, že v r. 1848 štúrovským dobrovoľníkom zaobstaralo zbrane srbské knieža Obrenovič.

Európa bude mať na svojom území tlejúce bojisko na dlhú dobu. Ak Kosovo protiprávne vyhlási samostatnosť a západné mocnosti také Kosovo diplomaticky uznajú, problém Kosova sa neskončí, ale naopak začne sa jeho nová kapitola.

aktualne.cz 16.11.2007




S Albánci se o Kosovu nedá mluvit, stěžují si Srbové

Brusel - Další kolo vyjednávání o budoucnosti Kosova skončilo bez výsledku. Kosovo varuje, že po ukončení rozhovorů 10. prosince vyhlásí nezávislost jednostranně.

Přesto se delegace kosovských Albánců a Srbů v Bruselu dohodla, že se příští týden potkají znovu.

Kosovský prezident Fatmir Sejdiu slíbil, že Kosovo bude své vyhlášení nezávislosti konzultovat se Spojenými státy a Evropskou unií. Dal ale jasně najevo, že pro Kosovo "absolutně neexistuje jiná alternativa, než samostatnost". A právě to Srbům vadí.

Srbský prezident Boris Tadić i premiér Vojislav Koštunica shodně tvrdí, že si delegace kosovských Albánců kompromis nepřeje a ve věci statusu Kosova není ochotná ustoupit. Právě kompromisní řešení se přitom snaží najít takzvaná "Trojka", složená ze zástupců USA, EU a Ruska.

"Albánská strana ani jednou neprojevila přání hovořit o statusu a jen jednala o vztazích, které nastanou po rozdělení mezi dvěma nezávislými státy," řekl Tadić.

Bělehrad ale podle něj jakékoliv lhůty či vnucená řešení odmítá. "Věříme, že je ještě možné dospět ke vzájemně uspokojivému řešení," uvedl prezident.

Návrh o autonomii

Premiér Koštunica řekl, že během rozhovorů v Badenu 26. listopadu chce Srbsko dále rozpracovat svůj návrh o kosovské autonomii. A to přesto, že si albánská strana v úterý podle něj "srbské návrhy nepřála vyslechnout".

"Věřím, že je to řešení udržitelné, dobré a založené na právu," řekl Koštunica s tím, že neutrální status (návrh Trojky) je trikem, jak zajistit, aby z Kosova a Srbska byly dva nezávislé státy.

Albánci však tvrdí, že návrhy Bělehradu jsou pro Kosovo "nepoužitelné". To je příklad autonomie Hong Kongu či Alandských ostrovů, které srbská strana navrhovala právě pro Kosovo.

"Srbsko nepřipustí, aby na jeho území vznikl nový stát a nebude akceptovat jakékoliv porušení mezinárodního práva," uvedl už v pondělí srbský prezident Tadić pro ruský státní televizní kanál Rossija a ozřejmil, že srbský postoj zůstává neustále stejný.

Podle Klause nelze status Kosova řešit zvenku

aktualne.centrum.cz




18.10.2007

DOKUMENT

Varujeme

před snahou legalizovat faktické odtržení Kosova od Srbska. Podoba takového kroku s anexí československého pohraničí roku 1938 bije do očí a je marné ji zastírat řečmi o národnostních či lidských právech. Odmítání nároků bosenských Srbů, aby se s nimi jednalo jako s kosovskými Albánci odhaluje, že jako byl kdysi v Mnichově usmiřován na cizí účet nacismus, je od faktického odtržení Kosova usmiřován na cizí účet islámský terorismus.

V Československu zneužívala německá menšina dávno před vypuknutím otevřeného konfliktu místní samosprávy í své hospodářské moci k upírání českého historického území Čechům a k jejich vyhánění z něj. V Jugoslávii zneužívala dávno před rozbitím tohoto státu jeho samosprávného uspořádání a moci z něj plynoucí k vyhánění Srbů z historického jádra jejich vlasti v Kosovu.

V Československu požívala německá menšina více občanských a lidských práv než Němci v Hitlerově říši a přesto ji ovládli nacisté se svými pomahači. Rozpoutávali pak teror proti Čechům i loajálním Němcům a docházeli sluchu v zahraničí, když se sami prohlašovali za jeho oběti. V Jugoslávii měla albánská menšina lepší hospodářské i politické postavení než obyvatelstvo Albánie a přesto ji ovládli pomahači mezinárodního islámského terorismu. Rozpoutávali pak teror proti Srbům i proti loajálním Albáncům, ale za národnostní útlak a teror vydávali snahu toto řádění zastavit.

Mnichovský diktát upřel pod rouškou uplatnění práva národů na sebeurčení Čechům právo na jejich historická území a zanedlouho přinesl i okupaci jejich zbytku. Bombardování státu zbylého po rozbité Jugoslávii i okupace části jeho území pod rouškou nutnosti zastavit etnické čistky a zajistit národnostní a vůbec lidská práva všech tamních národností již přinesly vyhnání kolem dvou set tisíc Srbů i příslušníků dalších etnik z Kosova albánskými separatisty. Další exodus, který lze v případě legalizování separatistické zvůle očekávat, by celkový počet uprchlíků ze všech oblastí Jugoslávie do Srbska přivedl na úroveň milionu lidí.

Mnichovská vstřícnost Chamberlaina a Daladiera vůči německé větvi mezinárodního fašismu vynesla Británii bombardování, Francii okupaci a oběma definitivní ztrátu někdejšího mocenského postavení. Své si vytrpěly i národy, jejichž vůdci k agresi proti Československu mlčeli nebo se na ní přiživovali. Clintonova, Blairova a Solanova vstřícnost vůči albánské větvi mezinárodního islámského terorismu stála zatím životy Američanů při útoku 11. září 2001 a poté Britů v londýnském metru i Španělů ve vlacích u Madridu. Také další země trpí nejhoršími formami kriminality, jimiž ze své kosovské základny zamořuje Evropu mezinárodní islámský terorismus.

Mnichovský diktát měl podle svých pachatelů přinést „mír pro tuto generaci“, ale Winston Churchill právem varoval, že je jen začátkem něčeho ještě horšího. Dostane-li islámský terorismus stát v Evropě, byť pro začátek s omezenou suverenitou, půjde dále jako jeho nacistický vzor – mezi hesly Velkoněmecka a Velké Albánie je shoda více než slovní. Dále půjdou i jiní, a nejen známí evropští nespokojenci. Až bude třeba turecká menšina žádat oblasti Německa v nichž převládne, třeba čínská povýšení China Townů na svobodná města a kdoví co kdo jiný dalšího, vyžádá si zastavení populační agrese možná více obětí, než zastavení jejího vzoru ve II. světové válce.

Také tehdejší agresoři se oháněli právy národů. Právo jedněch národů na sebeurčení ale nestojí nad právem jiných národů držet svá historická území a vládnout na nich. Dovolit aby se přistěhovalectví - a v Kosovu dokonce přistěhovalectví řízené kdysi tureckými, italskými a německými okupanty - stávalo zbraní k odtržení území na němž přistěhovalci získali většinu, je smrtelnou hrozbou pro Evropu a nejen pro ni. Nové stěhování národů probíhá a jeho obětí se mohou stát i ti, kteří se nepoučili kam vede usmiřování agresorů na cizí účet a snaha využít je pro vlastní mocenské zájmy.

Ve jménu zachování svébytnosti Evropy a její obrany před pohlcením nově se vynořujícími silami je třeba trvat na suverenitě Srbska v Kosovu jako historickém srdci srbského území. Už současný statut Kosova je nelegitimní co by faktické porušení dohod o neporušitelnosti evropských hranic. Jeho formální odtržení nemůže být legitimní o nic více. Právem Srbska je a bude získat své území zpět jakýmikoli prostředky a povinností každého Evropana, jemuž není osud našeho kontinentu lhostejný, je a bude pomáhat v obnově jeho územní integrity.

Kruh občanů ČR, vyhnaných v roce 1938 z pohraničí

Ing. Slavomír Klaban, CSc, čestný předseda ČSSD, člen předsednictva ÚV ČSBS a čestný předseda Sdružení domácího odboje v letech 1992 – 2002

PhDr. Lubomír Boháč, úřadující místopředseda Společnosti přátel Jugoslávie v letech 1968 – 1970, člen předsednictva ČSBS a 1. místopředseda Sdružení domácího odboje v letech 1990 – 1998, člen poradního kolegia ředitele ÚDV od roku 1999,

MUDr. Ivan David, člen ÚVV ČSSD, ministr zdravotnictví v letech 1998-1999, ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích

Ing. Jiří Vraný, historik, náhradník ÚVV ČSSD, předseda Komise politických analýz ČSSD v letech 1996 -2003

Britské listy




18.10.2007
DOKUMENT

Ljubav za ljubav: Bývalý poslanec žádá spravedlnost pro Kosovo
Západoevropští demokratičtí politici otevřeli cestu zlu. „Kultivovaný“ zločin diplomatů, přerostl ve zločiny fanatických nacistů, Židé a Slované byli určeni jako národy k likvidaci. Dnes bychom měli zabránit vytvoření živné půdy pro podobné katastrofické důsledky. Lze si snadno představit, že jednostranné rozhodnutí, které nevezme v úvahu legitimní zájmy Srbské republiky, povede k novému napětí, nestabilitě a konfliktům, které ovlivní celý Balkán a proto i Evropu. Jsem přesvědčen, že je třeba podpořit další diplomatická jednání a hledání pro všechny přijatelného řešení, které bude respektovat jak zájmy většinového albánského obyvatelstva, tak zájmy všech menšin, včetně Srbů a jejich práva na návrat, a především je nutné respektovat mezinárodní právo neboť jinak by nám všem hrozila právní džungle. Malý, pro mnohé téměř bezvýznamný srbský národ, je ponížen a hrozí mu loupež.
KOŠ- Bývalý poslanec ČSSD a její funkcionář Jaroslav Foldyna dnes v Děčíně při návštěvě prezidenta předal Václavu Klausovi dopis, žádající ho o podporu spravedlivého řešení statutu Kosova a distancuje se v něm od výroků bývalého prezidenta Václava Havla o nutnosti "humanitárního bombardování". Prezident zástupce ústeckého hejtmana Foldynu ujistil, že vnímá problém řešení a je přesvědčen, že řešením nemůže být jednostranné vyhlášení nezávislosti provincie a její následné uznání.

Vážený pane prezidente,

Dovoluji si se na Vás obrátit s žádostí či spíše s naléhavou prosbou. Na pořadu nadcházejících dnů je řešení tzv. statutu Kosova.

Stále častěji a čím dál silněji je slyšet, z úst představitelů USA, ale i některých představitelů EU, že bude-li na území KOSOVA tamní albánskou politickou reprezentací vyhlášena nezávislost, bude tento samozvaný stát uznán. Je nepřípustné měnit mezinárodně uznané hranice demokratického státu proti jeho vůli. Jakýkoliv pokus o řešení, tedy tzv. legalizování rozdělení Srbské republiky jednostranným oddělením části jejího území by bylo nejen v rozporu se zákony demokratického státu ale i v rozporu s mezinárodním právem. Není pochyb, že takový postup by byl v mezinárodním právu i v praxi OSN nebývalý a navíc by vedl k nebezpečným dlouhodobým následkům v rámci celkové mezinárodní situace v krátké i daleké budoucnosti.

Řešení budoucího postavení Provincie musí brát v úvahu nedotknutelnou svrchovanost a územní integritu Srbska jako mezinárodně uznávaného státu a člena OSN. Tato pozice je v souladu nejen se základními principy mezinárodního práva, ale i s Rezolucí 1244 (1999) Rady bezpečnosti OSN, která jednoznačně zdůraznila svrchovanost Srbska nad Kosovem a Metochie.

Vážený pane prezidente, když jsem v létě v roce 1999 procházel Sněmovní ulicí se sedmapadesáti srbskými dětmi, které trávili prázdninový pobyt v naší zemi, pozdravili jsme se.Já jsem tehdy dětem řekl „děti, to je předseda konzervativní strany, který o vaší zemi vždy dobře mluvil“, děti Vás tehdy pozdravili spontánním potleskem.

Pane prezidente, velmi si vážím skutečnosti, že jste nikdy neklesl k výrokům typu „humanitární bombardování“. Dovolte mi laskavě odkázat na tradice našeho Československého státu. Jsem přesvědčen, že nikdo nemá právo měnit hranice suverénního státu, což by v Evropě i ve světě vytvořilo nebezpečný precedent. Zcela chápu, že se takovéhoto precedentu obávají naši slovenští sousedé. V historii našeho národa máme s tímto přístupem vlastní smutné zkušenosti.. Mnichovská dohoda fašistického Německa a tehdy vystrašené západní Evropy, uloupila v roce 1938 Československé území. Statisíce našich spoluobčanů bylo oloupeno, vyhnáno a mnohdy také zavražděno.

Západoevropští demokratičtí politici otevřeli cestu zlu. „Kultivovaný“ zločin diplomatů, přerostl ve zločiny fanatických nacistů, Židé a Slované byli určeni jako národy k likvidaci.

Dnes bychom měli zabránit vytvoření živné půdy pro podobné katastrofické důsledky. Lze si snadno představit, že jednostranné rozhodnutí, které nevezme v úvahu legitimní zájmy Srbské republiky, povede k novému napětí, nestabilitě a konfliktům, které ovlivní celý Balkán a proto i Evropu.

Jsem přesvědčen, že je třeba podpořit další diplomatická jednání a hledání pro všechny přijatelného řešení, které bude respektovat jak zájmy většinového albánského obyvatelstva, tak zájmy všech menšin, včetně Srbů a jejich práva na návrat, a především je nutné respektovat mezinárodní právo neboť jinak by nám všem hrozila právní džungle.

Malý, pro mnohé téměř bezvýznamný srbský národ, je ponížen a hrozí mu loupež. Může být oloupen o svrchované území Kosova a Metochie. Oloupen o kolébku své kulturní identity. Oloupen a ponížen pro to, že se nikdy pokorně nesklonil mocným.

„Věrnost za věrnost. Ljubav za Ljubav“ heslo T.G.Masaryka a jugoslávského krále Petra, které vyústilo v roce 1920 ve smlouvu o spolupráci a obraně. Tato smlouva poté přerostla v Malou dohodu.

Na sto padesát tisíc Jugoslávců se v roce 1938 hlásilo jako dobrovolníci na pomoc Československu, které tehdejší demokraté zradili. Na Trgu Republike v Bělehradě statisíce demonstrovaly proti Mnichovskému diktátu.

Tisíce Čechoslováků, po hanebné okupaci Československa v roce 1968, přijalo pomoc od bratrských Jugoslávců, aby mohli emigrovat do svobodného světa.

Více jak stotisícová demonstrace studentů, dělníků a profesorů všech univerzit, demonstrace vzdoru a solidarity občanů tehdejší Jugoslávie, nám v roce 1968 vzkazovala "nejste sami"!

Prožil jsem ohromnou hanbu a smutek, když v březnu 1999 byla barbarsky bombardována jugoslávská města silami NATO, nejmocnějšího armádního uskupení světa. Malý, desetimilionový národ vzdoroval. Styděl jsem se, a stydím dodnes, za výrok o humanitárním bombardování tehdejšího prezidenta ČR Havla.

Je nutné hledat řešení složité situace, přičemž nelze ignorovat svobodnou vůli, suverénního státu Srbska, což garantuje mezinárodní právo. Je třeba odmítnout jakýkoliv diktát bez ohledu na to jakým způsobem by ho současní mocní chtěli ospravedlnit.

Pane prezidente, prosím vás o podporu Srbské republiky na naší i mezinárodní scéně.

V Děčíně 15. 10. 2007 S úctou

Jaroslav Foldyna

Britské listy




EU musí dovést Kosovo k nezávislosti na Srbsku do začátku roku 2008, a to i bez rezoluce OSN. Jinak prý hrozí chaos, uvedla to ve zprávě Mezinárodní krizová skupina (ICG). V zemi prý hrozí výbuch násilí.

Novinky.cz 22.8.2007




Kosovo by mělo jednostranně vyhlásit nezávislost na Srbsku 28. listopadu, řekl v pátek kosovský premiér Agim Çeku. Ten den slaví Albánie státní svátek Den nezávislosti, který s ní slaví i většinové albánské obyvatelstvo Kosova. Çeku podle agentury Reuters vyjádřil zklamání nad tím, že Spojené národy dosud nedokázaly nezávislost Kosova vyřešit.

PRIŠTINA - Kosovští předáci, kteří jsou zklamáni, že nebylo stanoveno žádné datum pro vyhlášení nezávislosti, dávají hlasitě najevo, že se od Srbska odtrhnou jednostranně. Pokud to udělají, mohli by ztratit podporu EU.

K poslední rezoluci o Kosovu se má v pátek znovu vrátit Rada bezpečnosti OSN. Rozhodne, zda se o jihosrbské provincii bude hlasovat, nebo se řešení otázky ještě odloží. EU a USA navrhují omezenou suverenitu Kosova pod mezinárodním dohledem. [celá zpráva]Plán odmítají Srbsko [celá zpráva] s Ruskem [celá zpráva]. Rusko hrozí vetem při hlasování.

Podle návrhu rezoluce dostali předáci Kosova a Srbska 120denní lhůtu na další jednání. Po nich by měla OSN předat správu provincie Evropské unii, čímž by se omezil vliv Ruska.

Jednání v slepé uličce
Takový proces by ale byl zřejmě zdlouhavý a není shoda v tom, co dělat dál kromě vedení dalších rozhovorů mezi Prištinou a Bělehradem, které dosud nepřinesly žádný výsledek.

Jeden pravděpodobný scénář může být takový, že kontaktní skupina pro Balkán, tvořená Francií, Itálií, Německem, Británií, USA a Ruskem, zprostředkuje obnovená jednání mezi Bělehradem a Prištinou, kterým dává rezoluce 120 dní. Pro taková jednání není nutná žádná rezoluce, ale RB by měla schválit stažení jednotek OSN z Kosova, což bude vyžadovat souhlas Ruska.

Další možností je, že Kosovo vyhlásí nezávislost, požádá OSN, aby odešlo, a pozve evropské státy. Nezávislost se odvíjí od toho, kolik zemí uzná Kosovo jako národ. O Spojených státech je jasné, že nabídnou určitou nezávislost, ale postoj EU není jasný.

Novinky.cz 20.7.2007




Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v pátek zpochybnil nestrannost emisara OSN pro kosovskou otázku Marttiho Ahtisaariho. Informaci, že bral úplatky od Albánců otiskl čtvrteční srbský list Večernje novosti. Rusko nebude dál jednat o statutu provincie, dokud nenastanou zásadní změny v připravovaném návrhu rezoluce OSN.

13.7. 2007 17:57
BĚLEHRAD/MOSKVA - Sergej Lavrov uvedl, že zmocněnec generálního tajemníka OSN Martti Ahtisaari pro otázky Kosova je předpojatý. OSN doporučil, že Ahtisaari by měl být nahrazen "nestranným mezinárodním vyjednávačem". Ahtisaari předtím oznámil, že pokud Rusko nepodpoří rezoluci, poškodí to reputaci Moskvy.

Podle listu Večernje novosti, který se odvolal na exkluzivní zprávu mezinárodní neziskové zpravodajské organizace Global Information System (GIS), dostal Ahtisaari od významného albánského podnikatele a údajného šéfa albánské mafie v Kosovu Bexheta Pacolliho na své konto dva milióny eur (57 miliónů korun).

V únoru prý byly Ahtisaarimu do jeho sídla ve Vídni také doručeny dva diplomatické kufříky plné peněz. Podle Spolkové zpravodajské služby BND, která případ údajně vyšetřovala na žádost generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, bylo v kufřících dokonce 40 miliónů eur (1,1 miliardy Kč).

Ahtisaariho mluvčí Rémi Dourlot podle srbských médií toto obvinění označil za naprostý nesmysl.

Rusko se dalších jednání nezúčastní
"Bez změn věcí, které jsou pro nás zásadně důležité a které jsme už svým partnerům vysvětlili, nevidíme potřebu účastnit se kosmetických úprav (návrhu rezoluce)," řekl náměstek ruského ministra zahraničí Vladimir Titov. Rusko naznačilo, že může rezoluci vetovat.

Rusko ve čtvrtek odmítlo poslední návrh rezoluce OSN o budoucnosti Kosova, který předpokládá prodloužení jednání o budoucím statusu této srbské odštěpenecké provincie o 120 dní bez toho, aby byla poté automaticky vyhlášena nezávislost provincie. Návrh odmítl i Bělehrad. Srbští poslanci v pátek jednali o návrhu vlastní rezoluce, která odmítne návrh OSN.

V Bělehradu generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer vyzval Srby a Rusy k flexibilitě, aby se nepřešlo od "řízeného k neřízenému" odtržení Kosova.

Albánci musejí počkat
Francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner vyzval kosovské Albánce, aby ještě nějakou dobu spolupracovali s mezinárodním společenstvím při stanovení statusu Kosova.

"Musíme pracovat spolu ještě několik týdnů nebo několik měsíců. Jednota je velmi důležitá. Je to těžký proces a musíme ho ukončit spolu," řekl Kouchner po jednání s šéfem Mise OSN v Kosovu Joachimem Rückerem a představiteli kosovských Albánců v Prištině.

Novinky.cz 14.7.2007




USA a jejich evropští spojenci připravili návrh nové rezoluce Rady bezpečnost OSN, která by odložila nezávislost Kosova o čtyři měsíce. Návrh reaguje na odmítavý postoj Ruska, jež hrozí vetem při závěrečném hlasování.

Novinky.cz 22.6.2007




USA uznají nezávislost srbské provincie Kosovo, i když bude Rusko vetovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN, podle níž by Kosovo získalo ćástečnou suverenitu. Podle švédského ministra zahraničí je takový přístup "hrou s ohněm".

Novinky.cz 28.4.2007




Rusko v úterý odmítlo plán OSN na částečnou samostatnost Kosova. Při hlasování bude vetovat návrh vyjednavače Marttiho Ahtisaariho, který fakticky dává Kosovu samostatnost, i když formálně zůstává součástí Srbska.

24.4. 2007 20:32
MOSKVA - "Řekli jsme, že v Radě bezpečnosti OSN nepodpoříme řešení, které nebudou podporovat obě strany. Řešení založené na Ahtisaariho doporučeních neprojde," řekl náměstek ruského ministra zahraničí Vladimir Titov. "Hrozba veta musí přimět strany, aby dospěly k přijetí vzájemně přijatelného kompromisu," odpověděl pak na otázku, zda Rusko opravdu veto použije.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí ovšem odmítl Titovovo varování potvrdit a odkázal na slova šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova. Ten minulý týden řekl, že dokud rezoluce o Kosovu neleží v Radě bezpečnosti OSN, není co vetovat.

Bělehrad Ahtisaariho plán odmítá, protože Kosovo by podle něj mohlo mít státní symboly a vést samostatnou zahraniční politiku. Podle Ahtisaariho je nezávislost Kosova, zprvu omezená mezinárodním dohledem, jediným životaschopným řešením vzhledem k odporu kosovských Albánců podřídit se Srbsku.

Priština návrh přijala. Kosovský premiér Agim Çeku je proto rozezlen prohlášením Titova a žádá vysvětlení výroku. "V tomto procesu nejsme sami," prohlásil Çeku. Říci "ne" podle něho neznamená jen odmítnutí přání kosovských Albánců. "Je to ´ne´ mezinárodnímu společenství, Spojeným státům a Spojenému království," prohlásil Çeku. Zástupci v této souvislosti hovoří o "novém nátlaku z Moskvy".

Novinky.cz 25.4.2007




20.3.2007
Varujeme !

Otevřený dopis kosovským Srbům a všem dalším národnostem

Jiří Vraný

Faktické odtržení Kosova od Srbska a nynější návrh na jeho formální legalizaci nápadně připomíná anexi československého pohraničí roku 1938 a hrozí Evropě stejnými důsledky. V Československu zneužívala německá menšina dávno před vypuknutím otevřeného konfliktu práv místní samosprávy a hospodářské moci k upírání českého historického území Čechům a k jejich vyhánění z něj. V Jugoslávii zneužívala albánská menšina po léta samosprávného uspořádání státu a moci z něj plynoucí k vyhánění Srbů z historického jádra jejich vlasti v Kosovu. V Československu požívala německá menšina více občanských a lidských práv než Němci v Hitlerově říši a přesto ji ovládli nacisté se svými pomahači.

Text otevřeného dopisu zaslal redakci poradce a sekční šéf místopředsedy vlády v letech 1998-2003, ekonom a delegát sjezdu ČSSD Jiří Vraný

Rozpoutávali pak teror proti Čechům i loajálním Němcům a přitom se prohlašovali za jeho oběti. V Jugoslávii měla albánská menšina lepší hospodářské i politické postavení než obyvatelstvo Albánie a přesto ji ovládli pomahači mezinárodního islámského terorismu. Rozpoutávali pak teror proti všem včetně loajálních Albánců, ale za národnostní útlak a teror vydávali snahu toto řádění zastavit.

V Mnichově daly Británie, Francie a Itálie - za mlčení či podpory jiných evropských států - volnou ruku Německu proti oběti agrese, kterou rozpoutalo ve jménu hájení národnostních a dalších lidských práv. Albánie by však sama nestačila ani na zbytky již rozbité Jugoslávie a současní Mnichované šli tudíž ještě dál. Za rozhodujícího vlivu USA a čtyř států jež kdysi spáchaly mnichovský diktát, ale i za opětovného mlčení či spoluúčasti jiných evropských zemí oběť albánské větve mezinárodního islámského terorismu sami napadli.

Mnichovský diktát upřel pod rouškou uplatnění práva národů na sebeurčení Čechům právo na jejich historická území a zanedlouho přinesl i okupaci jejich zbytku. Bombardování státu zbylého po rozbité Jugoslávii a okupace části jeho území pod rouškou nutnosti zastavit etnické čistky a zajistit národnostní a vůbec lidská práva všech tamních národností přineslo vyhnání statisíců Srbů i příslušníků dalších etnik albánskými separatisty.

Mnichovská vstřícnost Chamberlaina a Daladiera vůči německé větvi mezinárodního fašismu vynesla Británii bombardování, Francii okupaci a oběma definitivní ztrátu někdejšího mocenského postavení. Své si vytrpěly také další národy, jejichž vůdci k agresi proti Československu mlčeli nebo se na ní přiživovali. Clintonova, Blairova a Solanova vstřícnost vůči albánské větvi mezinárodního islámského terorismu stála životy Američanů při útoku 11. září 2001 a poté Britů v londýnském metru i Španělů ve vlacích u Madridu. Také další země trpí nejhoršími formami kriminality, jimiž ze své kosovské základny zamořuje Evropu mezinárodní islámský terorismus.

Mnichovský diktát měl podle svých pachatelů přinést „mír pro tuto generaci“, ale Winston Churchill právem varoval, že je jen začátkem něčeho ještě horšího. Dostane-li dnes islámský terorismus v Evropě vlastní stát, byť pro začátek s omezenou suverenitou, půjde dále tak jako šel jeho nacistický vzor. A dále půjdou i jiní. Až bude třeba turecká menšina žádat oblasti Německa v nichž převládne, třeba čínská povýšení China Townů v některých přístavech na svobodná města a kdoví kdo co ještě dalšího, bude zastavení populační agrese stát možná více obětí, než stálo zastavení fašistické agrese ve II. světové válce.

Právo jedněch národů na sebeurčení nestojí nad právem jiných národů držet svá historická území a vládnout na nich. Dovolit aby se přistěhovalectví - a v Kosovu dokonce přistěhovalectví řízené kdysi tureckými, italskými a německými okupanty - stávalo zbraní k odtržení území na němž přistěhovalci získali většinu, je smrtelnou hrozbou pro Evropu. Nové stěhování národů probíhá a jeho obětí se snadno mohou stát i ti, kteří mu pro své mocenské zájmy upravují cestu.

Ve jménu zachování svébytnosti Evropy a její obrany před pohlcením nově se vynořujícími silami je třeba trvat na suverenitě Srbska v Kosovu jako historickém srdci srbského území. Už současný statut Kosova je nelegitimním výsledkem agrese. Případné formální odtržení této části země nemůže být legitimní o nic více a zůstane právem Srbska své území opět získat jakýmikoli prostředky a potrestat podle vlastních zákonů pachatele jeho anexe - včetně vrahů od zeleného stolu, kteří inspirovali přímé vykonavatele.

Přátelé,

tažení proti vaší zemi v nás budilo hnus a obavy ještě předtím, než jsme roku 1999 zasílali ze sjezdu České strany sociálně demokratické výraz solidarity s přepadenou Jugoslávií.

Také proti nám byla kdysi vedena kampaň, vydávající separatismus ve službách sousedů za národně osvobozenecké hnutí, obranu proti němu za útlak a teroristy s jejich zázemím za oběti. Heslo lidských práv se hodilo i ke zdůvodňování anexe našeho území a státy označované za vzory demokracie se proti nám v jejím jménu paktovaly s vyznavači hůře než středověkých mýtů krve a půdy.

Z naší země vydaly svému konkurentu nejprve část přímo a ze zbytku jej nechaly udělat protektorát zanedlouho. Část vaší odtrhly nejprve jako protektorát a s jeho předáním svým klientům si dávají na čas. Nás silnějšímu agresorovi předhodily, na vás zaútočily v zastoupení slabšího samy. Mnichov však zůstává Mnichovem, ať se provádí najednou nebo po etapách a dnešní situace ukazuje, že obdoba starého zločinu přináší také obdobu jeho následků.

Usmiřování i přímá podpora fašistů a jejich souputníků jim dodávaly na síle a drzosti, až zaútočili na ty, kteří je chtěli využít pro své cíle. Usmiřování i přímá podpora religiozního nacionalizmu a jeho souputníků daly výhonkům kombinace politiky s kriminalitou vyrůst do celosvětové sítě terorismu, s vydatným podílem obchodníků s drogami a bílým masem z UCK. Kdysi zabíjely německé pumy občany Británie a Francie, oslavující Chamberlaina a Daladiera po návratu z Mnichova. Nyní se cílem islámských teroristů stali obyvatelé USA a Španělska, podporující Clintonovy a Solanovy rozkazy bombardovat vás.

Svým někdejším pěstitelům začínají přerůstat přes hlavu síly, které pěstovali na Balkáně či v Orientu a které mohou uvolnit lavinu, nebudou-li zadrženy v Kosovu. Vydání této části Srbska jakýmkoli způsobem Albáncům by legitimizovalo pseudomírové anexe za použití "populační zbraně", kterou nacionalisté "chudého Jihu" dávno hrozí "bohatému Severu" a občas zkoušejí ve vzájemných konfliktech. Precedent úspěchu této zbraně v Evropě by byl hrozným pokušením pro celý svět.

Odvrácení další světové války závisí dnes i na udržení územní integrity Srbska a v tomto ohledu není možný žádný kompromis. Výroky, jako bylo prohlášení Albánie za prvek stability na Balkáně českým ministrem obrany, jsou nezodpovědné. Ujišťujeme vás, že byť tak mluví člen vlády vedené naší stranou, nenachází ohlas u jejího členstva, ale pouze u těch českých neokolaborantů, kteří se nestydí přímo či oklikou sympatizovat s nacistickou agresí proti vlastní zemi a s jejími pomahači.

Odmítání výsledků první světové války počalo druhou. Odmítání a tím více faktické rušení výsledků, jimiž vítězství nad jejími iniciátory zrodilo desetiletí míru v Evropě, otevírá cestu ke třetí. Zamezit jí nelze bez zkrocení staronových viníků obou předchozích katastrof. Těmi byli a jsou také kolaboranti i politikové, hrající si s ohněm v naduté víře, že spálí pouze jiné.

Nelze čekat, až budou třeba USA bombardovány za boj proti separatistům, požadujícím připojit China Towny v jejich městech k Číně nebo až budou němečtí politikové souzeni za potlačování menšiny, prosazující zřízení turecké enklávy v jejich vlasti. Obranou srbského Kosova bráníte i ty, kteří proti vám dnes vystupují.

Vaše situace je těžká proto, že stojíte v první linii boje proti celosvětové katastrofě. Nejste však sami. Také my se budeme snažit pomáhat vám alespoň takovými kroky, jako byla česko-řecká iniciativa za dob bombardování Jugoslávie a učiníme vše pro to, abychom mohli pomoci účinněji.

http://www.blisty.cz/2007/3/20/art33412.html

Britské listy




Jedinou alternativou pro Kosovo je jeho "nezávislost pod mezinárodním dohledem". Ve své závěrečné zprávě o budoucím statutu této jihosrbské provincie to podle francouzského listu Le Monde uvádí zmocněnec OSN pro Kosovo Martti Ahtisaari.

Novinky.cz 20.3.2007




Srbsko změnilo ústavu: Kosovo "nedílnou součástí Srbska"
Srbové si v referendu schválili novou ústavu. Předběžné údaje zveřejněné Centrem pro svobodné volby a demokracii CESID hovoří o tom, že ústavu podpořilo 51,6 procenta z celkového počtu 6,6 milionu oprávněných voličů. Podle předběžných výsledků hlasovalo 53,5 procenta z 6,6 miliónu voličů, čímž byla splněna základní podmínka nadpoloviční účasti pro platnost referenda. Západ ale Bělehrad upozornil, že o konečném statusu provincie bude rozhodnuto bez ohledu na znění nové ústavy.

Britské listy 30.10.2006

"Srbové v referendu schválili ústavu, přisvojili si Kosovo" - tak píše o referendu iDnes (Mladá Fronta Dnes).

idnes.cz 30.10.2006








Oběti albánského teroru v průběhu žní 1999

Pamětní deska se jmény srbských obětí umístěná na vesnické škole:
Bozidar D. Djekic (born 1947)
Stanimir M. Djekic (1955)
Radovan I. Zivic (1967)
Jovica I. Zivic (1970)
Mile Dj. Janicijevic (1957)
Momcilo Dj. Janicijevic (1946)
Novica M. Janicijevic (1981)
Slobodan C. Janicijevic (1965)
Milovan C. Jovanovic (1969)
Andrija M. Odalovic (1967)
Nikola V. Stojanovic (1936)
Miodrag M. Tepsic (1951)
Ljubisa D. Cvejic (1939)
Sasa J. Cvejic (1973)
Se svatými upokoj, Kriste, služebníky tvoje...



Novým kosovským premiérem se stal vůdce guerillové již rozpuštěné Kosovské osvobozenské armády (UÇK) a současný velitel Ochranného sboru Kosova (TKM) Akim Çeku. Dostal 65 hlasů ve 120 členném, kosovském parlamentu.
Mezinárodní společenství doufá, že volba nového premiéra ukončí politické spory mezi kosovskými Albánci. Opozice je však s jeho s volbou nespokojena, tvrdí, že jde jen o kosmetickou změnu.
Bělehrad už dopředu vyjadřoval nespokojenost s Çekuem kvůli tomu, že tento bývalý voják velel nelegální UÇK a žádal mezinárodní společenství, aby zakročilo. V Bělehradu na něj byl před čtyřmi roky vydán zatykač kvůli obvinění z válečných zločinů spáchaných na Srbech v Kosovu během ozbrojeného konfliktu v letech 1998-99. Šéf Mise OSN v Kosovu (UNMIK) Sören Jessen-Petersen prohlásil, že přes žádost Srbska nebude zvolení Çekua premiérem bránit.
Podle srbské vlády může jmenování Çekua ohrozit nynější jednání o budoucnosti Kosova. Další kolo jednání mezi Srby a kosovskými Albánci o jeho budoucím osudu začne 17. března. Albánci chtějí samostatnost Kosova, které je součástí Srbska, Bělehrad ji odmítá. (flashnews.cz 10.3.2006)

Tisíce kosovských Srbů demonstrovaly v obci Ranilug poblíž východokosovského města Gnjilane proti vyhlášení nezávislosti Kosova. Jednání o budoucím statusu Kosova byla v pondělí zahájena ve Vídni pod záštitou OSN. (flashnews.cz 20.2.2006)

Srbská vláda obvinila Británii, že před zahájením oficiálních rozhovorů o statutu Kosova vyvíjí nátlak na místní Srby, aby souhlasili s vyhlášením nezávislosti této jihosrbské provincie. (flashnews.cz 8.2.2006)

Kosovo nepokročilo na cestě k mnohonárodnostní demokratické společnosti. Uvedl to generální tajemník OSN Kofi Annan adresované Radě bezpečnosti. (flashnews.cz 1.2.2006)

Prekazenie zničenia chrámu Christa Spasiteľa v Prištine, hlavnom meste Kosovskej provincie Srbska a Čiernej Hory
(Srbsko) Patriarcha Pavol, prímas Srbskej pravoslávnej cirkvi, napísal 12. októbra 2005 zvláštnemu predstaviteľovi generálneho sekretára OSN pre Kosovo, Soerenovi Jessenovi-Petersenovi. V liste ho a požiadal, aby prekazil zničenie chrámu Christa Spasiteľa v Prištine, hlavnom meste Kosovskej provincie Srbska a Čiernej Hory. Chrám Christa Spasiteľa je posledným chrámom v tomto meste. Niekoľkokrát sa ho pokúsili vyhodiť do povetria albánski extrémisti. Patriarcha píše, že "je zvlášť znepokojený "prehláseniami" istých provizórnych inštitúcií Kosova", ktorí si želajú chrám zničiť. Preto žiada predstaviteľa OSN, aby "prekazil realizáciu tohto plánu. Jeho uskutočnenie by znamenalo pre Srbov symbolicky aj prakticky, že pravoslávne chrámy nemajú miesto ani v Prištine, ani inde v tejto provincii južného Srbska". Od roku 1999 zničili Albánci viac než 150 chrámov a monastierov
http://www.orthodox.sk/

Za válečné zločiny byl odsouzen kosovský Albánec
Ve středu padl první trest za válečné zločiny na území Kosova. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu odsoudil na 13 let osmačtyřicetiletého kosovského Albánce Haradima Balu ze vraždu a mučení. Dva další kosovské Albánce, třiatřicetiletého Fatmira Limaje a pětatřicetiletého Isaka Musliu ICTY osvobodil.
Všichni byli příslušníky již rozpuštěné Kosovské osvobozenecké armády UCK - ozbrojené formace kosovskoalbánských povstalců, kteří bojovali za odtržení Kosova od Srbska. Souzeni byli za vraždy, únosy a mučení, které spáchali v době bojů v Kosovu v letech 1998 a 1999. Jejich oběťmi byli Srbové a údajní kolaboranti, kteří se Srby spolupracovali.
Osvobození dvou kosovských Albánců slavili v ulici obyvatelé správního centra Kosova Prištiny. V minulých dnech demonstrovali za propuštění trojice obžalovaných.
Zadržení tří bývalých členů UCK začátkem roku 2003 vyvolalo protesty mezi většinovými kosovskými Albánci, kteří je berou jako bojovníky za svobodu.
Pozorovatelé se obávali, že pokud je soud v Haagu shledá vinnými, mohou v Kosovu vypuknout nové nepokoje.
V současné době se jedná o budoucím statutu Kosova, které je součástí Srbska a Černé Hory. Kosovo požaduje samostatnost. (flashnews.cz 30.11.2005)




Velika Hoca (únor 2006)



U základů Albánci zničeného kláštera Zociste (únor 2006)








Páté výročí teroristického útoku na autobus vezoucí Srby (zemřelo 12 lidí). Hlavní iniciátor úroku kosovský Albánec Fljorim Ejupi utekl z vojenského vězení na americké základně Bondstil.






28. prosinec 2005
Kazatelna pro politiku
Římsko-katolický prelát z kazatelny za odtržení Kosova

Mark Sopi, římsko-katolický biskup pro Kosovo, použil v průběhu oslav svátku Narození Kristova svou kazatelnu v katedrále v Prištině, aby podpořil věc nezávislého Kosova: "Narození Kristovo je možno srovnávat se zrodem nové reality v Kosovu." Zvláště pak naléhal na své shromáždění, aby se modlilo za nezávislost Kosova.

Bělehrad a Srbská pravoslavná církev oficiálně protestovaly a papežský nuncius Eugenio Sbarbaro potvrdil, že Vatikán plně podporuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1244, která plně uznává svrchovanost Srbské Černé Hory v Kosovu, které je v současnosti pod správou OSN.

Zdroje ze Srbského patriarchátu vyjádřily politování, že náboženská služba je používána pro šíření politických zvěstí, zvláště když se to děje za okolností, kdy lidská a náboženská práva Srbů a ostatních nealbánských menšin v Kosovu jsou stále nestoudně popírána a hanobena ze strany kosovských Albánců. Církevní představitelé nemohou uvést, zdali tento čin biskupa Sopi bude mít negativní důsledky pro spolupráci náboženských představitelů v Kosovu, bude to však důkladně projednáváno na příštím zasedání synodu biskupů Srbské pravoslavné církve.

Ve světle možné návštěvy papeže Benedikta v Bělehradě, pak je to právě nekonstruktivní chování římsko-katolického duchovenstva v Kosovu, co se jeví jako jedna z nejvážnějších překážek pro dobré mezicírkevní vztahy a usmíření mezi etniky v Kosovu.
http://www.kosovo.net/erpkiminfo.html

(Vypadá to, jakoby římsko-katolická hierarchie rozdmychávala nepokoje v Kosovu proti Srbům, zatímco Vatikán formálně všechny ujišťuje, že plně respektuje srbskou svrchovanost a nabízí spolupráci atd.; tisíciletá taktika papežské církve... pozn. red.)




Zemřel vůdce Ibrahim Rugova



Vůdce kosovských Albánců Ibrahim Rugova se dal před smrtí pokřtít od římsko-katolického biskupa (zpráva dle Credo.ru).






Současnost Kosova

Nenávist Albánců trvá

2005/2006

Přechodná střecha nad chrámem sv. Mikuláše v Prištině, který byl vypálen Albánci



Kompletní rekonstrukce chrámu Matky Boží v Softovic Urosevac

Vlevo stav chrámu po řádění Albánců před dvěma roky



Narození Kristovo - freska ze 14. století, monastýr Vysoke Decani (25.12.2005)

Ukázka kulturního a historického významu architektoniské památky, na kterou kosovští Albánci zaútočili zápalnými lahvemi a výbušninami. Takovéto kulturní skvosty extrémisté z řad kosovských Albánců ničí... A západní kulturní svět tomuto barbarství mlčky přihlíží.



Italští vojáci hlídají Srbská svatá místa

Otázkou je, jestli budou tito vojáci na svých místech, až albánský dav opět vezme zápalné lahve a vypraví se sem, aby tato křesťanská posvátná místa vyhladil z povrchu kosovské země...



Interiér znesvěceného a vypáleného monastýrského chrámu v Devici - albánské graffiti načmárané všude po klášteru v březnu 2004



Srbský pravoslavný hřbitov v Orahovaci dnes (křesťanské náhrobky znesvěcené a posprejované Albánci)






KOSOVSKA MITROVICA – "Krádeže a vandalismus Albánců činí nemožným dokončit opravy domů v kosovské vesnici Svinjare," prohlásil UNMIK advisor Nenad Radosavljevic. "Albánci odnášejí dveře, okna, sanitární zařízení uprostřed noci. (23.6.2004)




Orientační tabule nově umístěná na cestě k pravoslavnému monastýru



Tato tabule o den později - přesprejovaná



Takto dopadla podobná směrovka jinde (pro pravoslavné nemá být v Kosovu místo)






Pohled na část chráněné zóny kolem pravoslavného monatýru Visoki Decani (Země v atmosféře úplné absence zákona a práva. A tlak na srbská svatá místa v Kosovu stále pokračuje; 9.12.2005)






Monastýr Banjska (ze 14. století): "Před Bohem není žádná svatyně nikdy zbořena, ani v duši národa, jehož je věkovitým dědictvím..." (Vladyka Artemije; 15.8.2005)



Voják KFOR chrání jeden z kosovských monastýrů.



Italská stráž u monastýru Visoki Decani






Mírotvorci NATO a OSN
nechránili kosovské Srby proti nesnášenlivosti Albánců

Věřili, že jejich domovy a chrámy budou ochráněny (Srbové vyhnaní ze svých domovů Albánci, březen 2004)

Představitelé humanitárních organizací obvinili NATO a policii OSN z katastrofálního selhání při ochraně menšin v Kosovu v průběhu etnického násilí ze strany kosovských Albánců.



Příklad nečinnosti KFOR: francouzská základna KFOR se všemi vozidly zaparkovanými se ani nepokouší zastavit albánské vozy, které míří k již hořící vesnici Svinjare. Nebyly udělány žádné zátarasy na cestě, žádné kontrolní hlídky nebyly postaveny, aby bránily příjezdu žhářů a plenitelů.

Francouzští vojáci NATO stáli uvnitř své základny, zatímco bylo zapáleno 137 srbských domovů. Němečtí vojáci na severu Prištiny se nedokázali rozmístit, aby chránili srbskou populaci a starobylé chrámy a monastýry Srbské pravoslavné církve. Vesnice Belo Polje, která přímo sousedí s hlavní italskou vojenskou základnou, byla vypálena do základů.

"Existuje příliš mnoho případů, kdy mírotvorci NATO zamknuli brány svých základen a dívali se, jak jsou zapalovány domy Srbů," říká 66 str. zpráva o selhání úlohy mírotvorců NATO v Kosovu.



Jiný příklad pasivity KFOR při březnovém pogromu: marokánský voják pokojně sleduje Albánskou lůzu útočící na chrám sv. Sávy v jižní Mitrovici. Chrám a farní dům byly vypáleny za přítomnosti 50 marokánských těžce ozbrojených vojáků.

To vše jsou šokující případy nepřipravenosti některých kontingentů NATO plnit své povinnosti.

(Informovanost Čechů o těchto případech byla ze strany českých masmédií mizivá; pozn. red.)






Pohřeb oběti Albánců





Zabitý srbský mladík byl pohřben v Gracanici (Dimitrije Popovic, 17 letý srbský mladík, byl zavražděn albánskými teroristy 5.6.2004; pohřeb vykonal vladyka Artemije.)



Mladý Srb Dimitrij zavražděný Albánci






Biskup rašsko-prizrenský Artemij podal žalobu proti čtyřem zemím kvůli zničení svatyň v Kosovu.

Biskup podal k mezinárodnímu soudu pro lidská práva ve Štrasburku žalobu proti čtyřem západoevropským zemím: Německu, Francii, Itálii a Velké Británii. Jménem Srbské pravoslavné církve žádá náhradu škody, kterou způsobili albánští separatisté chrámům v Kosovu a Metochii, které se nacházely v zóně odpovědnosti těchto čtyř zemí v době od r. 1999-2004, kdy v Kosovu vzplanulo násilí na Srby.

V žalobě, která je postavena na článku 34. Mezinárodní konvence pro lidská práva, se podtrhuje, že jenom v r. 1999 bylo působením albánských extrémistů "prakticky za přítomnosti sil NATO a OSN rozmístěných v oblasti" zničeno přibližně 80 chrámů; většina z nich se nacházela v sektorech Italů, Němců a Francouzů. (credo.ru 12.12.2004)




Německá rozvědka BND věděla týdny dopředu, že kosovští Albánci připravují útoky na Srby v Kosovu.

Jak uvedla televize ZDF ve čtvrtečním pořadu heute-journal, tři týdny před výbuchem násilí s 19 mrtvými a tisícem raněných letos v březnu BND odposlechla islamisty připravující útoky.

Muž, jenž podle ZDF udržoval kontakty s al-Kajdá, v rozhovoru upozorňoval, že "za dva až tři týdny" vypukne v prostoru Uroševace v jižním Kosovu "výbušná nálada".

O několik dní později pak placenému informátorovi BND sdělil, že "v Prizrenu už je všechno připraveno na žhavou party". Aktivisté si jen stěžovali, že mají určité problémy získat dost autobusů, které by na místo svezly militantní kosovské Albánce. Při nejtěžších nepokojích od konce kosovské války v roce 1999 58 tisíc kosovských Albánců 17. a 18. března napadlo Srby, kteří se v Kosovu ještě zdržovali.

Jednotky KFOR tvořené vojáky NATO a odpovědné za bezpečnost v jihosrbské provincii pak čelily kritice za to, že váhavě a nečinně pogromům přihlížely. (flashnews.cz 21.11. 2004)




Vláda zlodějů pod ochranou KFOR

"Vláda zlodějů pod ochranou KFORu," charakterizoval situaci v Kosovu a Metochii pravoslavný režisér Nikolaj Burljajev na tiskové konferenci pořádané u příležitosti nového filmu srbského dokumentaristy Ninoslava Randželoviče: "Zima na Boží zemí. Kosovo a Metochie. 1998-2003: roky strachu."

O událostech 17.-19. března v Kosovu: "Srby násilně odváželi z jejich domů představitelé KFOR (mírotvůrci) a následně jejich domy ničily albánské banditské formace, zapalovaly chrámy a kláštery (monastýry). Mezinárodní síly určené k ochraně obyvatelstva se ukázaly být k tomu zcela nezpůsobilé. Před tím, než jsme natočili tento film, nikdo ve světě neměl představu o tom, co se tam děje."

Film skutečně působí šokujícím dojmem. Srbské ženy v nemocnici zůstaly na živu doslova zázrakem poté, co bandité zapálili jejich dům, čemuž nemohly jednotky KFOR zabránit, protože byly odtud odveleny. Monašky (jeptišky) modlící se v rozvalinách spáleného kláštera, jehož stěny jsou popsány zkratkami albánských banditských skupin. Představený spáleného chrámu, který se schovával ve sklepě a zachránil se díky mobilnímu telefonu, kterým si mohl přivolat pomoc. Druhý kněz, který byl zraněn nejdříve výbuchem a pak ještě i mírotvorci, - místo poskytnutí lékařské pomoci byl několik hodin zadržován v automobilu.

Na začátku 21. stol., které přináší humanismus, demokracii a ostatní "všeobecně lidské" hodnoty, si takové lidské typy (albánských banditů) těžko mohou představit i v zemích třetího světa. Jenže to vše se děje hned vedle "syté, bohaté a demokratické" Evropy.

Jen za tři dny "březnových událostí" bylo na území Kosova zničeno 35 chrámů a monastýrů. V průběhu posledních pěti let bylo zničeno 150 pravoslavných klášterů a chrámů, z nichž mnohé jsou pod "ochranou" UNESCO. To je více než za celou historii pravoslaví.

"Zemřelo i velké množství vojáků, mírotvorců. Jenom u Italů zemřelo více než 12 lidí. Rusko z neznámých důvodů odvelelo svůj kontingent z Kosova. Dokud Rusové chránili monastýr v Dveričach, zachoval se nepoškozený. Po odchodu ruského kontingentu byl ihned zničen. Když jsem se zabýval otázkou, jak je toto možné v samotném srdci Evropy, dostal jsem odpověď z úst tvůrců "nového světového řádu" - Henry Kissingera a Bržezinského. Tito pánové přímo a otevřeně prohlásili, že po zničení SSSR je nepřítelem číslo jedna: pravoslavná církev!"

(Podobně se podle svědectví očividců při návštěvě Ruska vyjádřila M. Albrightová - šéfka americké diplomacie a jedna z hlavních osob v agresi proti Jugoslávii /přímý aktér pokusu o rambouilletský diktát/, která prožila své dětství v Srbsku a přežila 2. světovou válku jen díky pomoci a péči Srbů (dodnes umí hovořit srbsky). V r. 1999 nechala americkými raketami odstřelovat místa, kde jí bylo poskytnuto útočiště před fašisty, a bombardovat ty lidi, kteří se o ni starali a ochránili ji před zahynutím. Cynismus bez hranic... (Fotografie a rodinné materiály předal Srb z rodiny, která skrývala M. Albrightovou pomohla jí přežít, kyperským novinám, když americké bomby začaly padat i na toto místo, kde nejsou žádné vojenské cíle; Abrightová se k tomu nevyjádřila.) (Výňatek ze stránky Vývoj událostí v útoku NATO proti Jugoslávii.)

"Připomeňme si konkrétní reálie a řekněme, zda je možné považovat za normální v Evropě 21. století to, co vám nyní řeknu: "Představte si dívku, která jezdí do školy v tanku. A ještě k tomu - její tank je doprovázen konvojem dalších dvou tanků. V domě, kde žije, je pouze jedno okno. Ostatní jsou zabedněna kvůli nebezpečí útoku odstřelovače. A v tom jediném okně vidí vojáky, kteří ji hlídají. Tito vojáci - to je její jediná společnost. Chovají se k ní dobře..." Představili jste si to?

Mnohé případy jsou ještě daleko horší a složitější. Tato dívka má alespoň jedno okno a svůj konvoj. Jiná dívka byla necelých 15 minut chůze od domu chycena. Učitele, kteří se shromáždili do školy, přepadli, omámili je narkotiky a zvěrsky zavraždili. Na jiné učitele hodili bombu. Děti, které se šly do řeky koupat - bohužel bez konvoje - byly zastřeleny. Když jsou přepadány nemocnice, školy a děti, tak to není "pouze" banditismus či terorismus, je to etnická čistka. Srbské Kosovo je jediným územím v Evropě, kde byla válka s terorismem prohrána. A jestli se mezinárodnímu společenství nedaří bojovat s terorismem v Kosovu, kde je záruka, že se mu to bude dařit jinde?"

Na závěr režisér uvedl: "Když nás vozili po Kosovu (tři Rusy a šest Srbů), museli jsme cestovat po nocích. Když jsme jezdili přes den, musela být zamalována okna autobusu - "Kdyby Albánci viděli, že v autobuse jsou Rusové či Srbové, přepadnou jej, a my do nich nemůžeme střílet," vysvětlil nám náčelník ochranky. Jednou jsem se podíval ven skulinkou v okně, velice mě zajímalo, co je to za lidi. A uviděl jsem, že mají oči zlodějů, oči momentálně favorizovaných, kteří cítí, že mohou být odtud kdykoliv vyhnáni. A tenkrát se ve mně zrodilo pochopení: Vláda zlodějů pod ochranou KFOR."
(Credo.ru 6.6.2004)

V chrámu sv. mučedníků Flora a Lavra v Kosovu "zaplakala" ikona Bohorodice


Před Paschou. Povšiml si toho místní kněz - asi 20 cm dlouhá stopa (slz) pod pravým okem Bohorodice na ikoně, která je součástí ikonostasu. "Když jsem se modlil před ikonou, při slovech "přesvatá Bohorodice, spasiž nás" jsem si náhle všiml stopy, která tam ještě předtím nebyla. Stopa - jakoby od slz - vedla od oka dolů po krku Bohorodice." Kněz si myslí, že toto znamení je požehnáním a útěchou darovanou Matkou Boží národu po březnových pogromech. Po tomto divu slavili Srbové svátek Paschy v naději, že přežijí a vrátí se do svých zbořených domů. Chrám sv. Flora a Lavra je nyní pod ochranou vojáků KFOR.




Ikona Matky Boží, na jejíž tváři můžeme vidět stopu slz kanoucích z jejího pravého oka.


Otec Randjel Denic ukazuje na slzy na ikoně přesvaté Matky Boží v chrámu sv. Flora a Laura v Lipljani.


Chrám Uvedení přesvaté Bohorodice do chrámu (vlevo) ze 14. století (s freskami ze 14. stol.) restaurovaný v 16. stol. Pod tímto chrámem se našly základy starší basiliky. Nový chrám z 20. stol. zasvěcený sv. Floru a Laurovi (vedle), zde se konají svaté liturgie. Během pogromu (17.-19. března) se Albánci pokoušeli zapálit oba chrámy, ale tragédie byla odvrácena díky příjezdu finských a českých vojáků KFOR, kteří ochránili chrámy a zbývající místní Srby.


Jeden z vypálených srbských domů v Lipljani.



Válka chrámů a mešit

Kosovoský konflikt se rozhořel do náboženských pogromů.

Etnický konflikt mezi Albánci a Srby už dávno přešel z politické a teritoriální úrovně do náboženské. Muslimové ničí a poskvrňují pravoslavné monastýry a chrámy. Pravoslavní podpalují mešity. Náboženští představitelé odsuzují pogromy, ale prostým lidem nelze zakázat vzájemnou nenávist. Již více než 60 let nemohou pravoslavné svatyně v autonomní oblasti Kosovo a Metochie povstat z popela. Albánští muslimové s neskutečnou krutostí ničili monastýry a chrámy již v době 2. světové války. (Na této stránce fotografie.) Tenkrát působili pod záštitou italských nacistů. Přesný počet zničených svatyň je obtížné zjistit. V roce 1999, kdy do oblasti vstoupila vojska NATO, zničili a poskvrnili Albánci 107 chrámů. Za pouhé tři dny (17.-20. března 2004) bylo vykradeno a poškozeno více než 40 srbských monastýrů, chrámů a svatyň. Téměř úplně byl zničen chrám svaté Panny, Levišky, 14. století, chrám Krista Spasitele ze 14. století, chrám sv. Mikuláše ze 14. století, Děvičský monastýr v Serbici z 15. století. "Těchto chrámů se nedotkli dokonce ani Turci v době nespočetných válek v minulých staletích," řekl představitel místního úřadu Kosovské Mitrovice. "Až teprve nyní je Albánci obrátili v trosky."

"Pro Srby je Kosovo svatá země; nikdo z nich nemůže hovořit o tom, co se zde děje, bez slz. ... Albánci nás prostě chtějí vypálit z této země. Ničí vše, co jakkoliv připomíná Srby."

Po ústupu českých mírotvorců, kteří měli bránit chrám sv. Ilji v Podujevu, asi 500 Albánců nejprve zapálilo chrám zevnitř, oltář vyhodili do vzduchu. Po pogromu ještě ukradli zvon, který daroval srbský král Alexandr I. Čeští mírotvorci zvon našli u jedné albánské rodiny a konfiskovali jej. Představitelé Albánců zvon několikrát žádali zpět. Češi jej nevydali. Jejich kaplan zvon omyl a odevzdal jej do jednoho chrámu v Gračanici.

Chrám sv. krále Uroše v Urosevaci též ochraňoval nedostatečný počet mírotvorců. Malá skupina řeckých vojáků se pokoušela chrám ubránit a po dlouhém boji s dobře ozbrojenými Albánci Řekové nakonec ustoupili. Několik vojáků při tom bylo těžce zraněno.

Mírotvorci sotva stačili zachránit sestry z Děvičského monastýru v Srbici, když jej obklopil dav asi tisícovky Albánců. Síly KFOR stačily jen evakuovat všechny mnišky. Poté, co vojáci odešli, rozzuřený dav vtrhl do monastýru a zapálil jej. V ohni byly zničeny všechny starodávné ikony. "Kdybychom tam zůstaly, všechny by nás zabili," řekla představená monastýru Anastasie. Nyní mnišky již potřetí vlastními silami obnovují monastýr: poprvé jej Albánci vyhodili do vzduchu v r. 1941, pak v r. 1999 a naposled před měsícem. (Na této stránce viz obrázek stavu po 2. světové válce a obrázek po pogromu.)

Měsíc po pogromech se vrátil do rozbořeného monastýru sv. Archandělů poblíž Prizreni jeho představený otec German. Spolu s ostatními se chystají obnovit monastýr z trosek. Před zahájením prací otec German ve stanu vedle monastýru vykonal prvou liturgii po měsíčním vyhnanství. "Monastýr znovu ožil... bude žít tak dlouho dokud jej mniši budou stále obnovovat," řekl představený. (Fotografie monastýru na této stránce)

Na obnovu čekají i dvě mešity v Srbsku. Ve městě Niš vyšli Srbové na demonstraci proti pogromům v Kosovu. Rozhněvaný dav zapálil mešitu postavenou v r. 1720. Útoku neunikla ani ottomanská mešita ze 17. století v Bělehradě. V noci 19. března obklopilo nádvoří mešity několik tisíc Srbů se zapálenými pochodněmi. Vtrhli dovnitř a zapalovali vše, co se jim zdálo, že patří muslimům.
(Credo.ru 29.4; zkráceno)

Nová kosovská krize nás může přijít ještě dráž než ta stará

NATO fakticky vybojovalo nezávislost pro kosovské Albánce před 5 lety. Od těch dob toto území opustilo 200 tisíc Srbů. Ani NATO ani EU ani OSN s tím nic nenadělají. Pozornost, kterou vyvolal pogrom v Kosovu, je pozoruhodná - proč se náhle mezinárodní společenství tak zajímá problémem, který se pět let snažilo nevidět?

Formálně je v kraji zákonně zvolený prezident, soudní systém, mezinárodní mírový kontingent a mezinárodní policie. V praxi však nic z toho nefunguje. Je to vidno z posledních událostí v Kosovu: jednotky KFOR nemohly zastavit nepokoje ani za několik dní a při tom Srbů, kteří by potřebovali ochranu, není na tomto území zas tak mnoho - asi 80 tisíc. Co se týče kosovských soudů, ty mají v rukách Albánci a při zkoumání libovolných činů je předem rozhodnuto ve prospěch Albánců. Není žádným tajemstvím, že faktická vláda a moc náleží narkomafii a obchodníkům s pracovními silami. Podle některých odhadů více než 90 procent narkotik, které se dostávají na evropský trh, prochází skrze Kosovo, a to tím spíše, že největším procudentem drog v této oblasti je Albánie, která je hned v sousedství. Obrat kosovské narkomafie dosahuje několika stovek milionů dolarů. Přibližně týž obrat má trh se sexuálními otrokyněmi. Za posledních několik let se Kosovo změnilo v ideální základnu pro organizovaný zločin. Jeho lídři, z nichž mnozí - mimochodem - byli vojáky albánské Armády pro osvobodení Kosova (UČK; pozn. red.), se mohou cítit na tomto území zcela bezpečni.

Minulý týden prezident Kosova Ibrahim Rugova žádal co nejdříve právně formulovat nezávislost tohoto území. Dle jeho názoru je možno jen tímto způsobem zastastavit násilí v Kosovu. Albánští extrémisté však nemusejí čekat, až bude Kosovo samostatným státem. Zkrátit mezinárodní přítomnost v zemi lze i jiným způsobem.

Nazývejme věci pravým jménem: Kosovo jako mezinárodní politický problém bude existovat jen tak dlouho, dokud v zemi bude zůstávat srbské obyvatelstvo. Platí kruté pravidlo: obrana etnických menšin může být důvodem pro mezinárodní intervenci, ale obchod s drogami je vnitřní věcí každého státu. Mezinárodní mírové síly se nezabývají chytáním narkobaronů. S odchodem poslední srbské rodiny ztrácí přítomnost mírových sil OSN, úředníků OBSE na teritoriu Kosova smysl - nebude nikdo, kdo by potřeboval jejich ochranu. To je to, oč usilují albánští extrémisté organizující pogromy. Budí to dojem, jakoby určitá pasivita KFOR byla objasnitelná tím, že Evropě není proti mysli zbavit se problému kosovských Srbů. I když ve svých zprávách rituálně opakují frázi nutnosti návratu běženců.

Další otázkou je, zda "etnicky čisté" albánské Kosovo nemůže zrodit ještě větší problém, než jakým je Kosovo dnešní. Silná kriminální enkláva, jakou je dnešní Kosovo, nemůže existovat autonomně. Tyto enklávy totiž rozšiřují svůj vliv na okolí (viz Čečna). Kosovo se už nyní stává místem, kde se stahují nitky organizovaného zločinu z Albánie, Makedonie, a dokonce (nedivte se) i ze Srbska. A ještě k tomu - albánská kriminalita se už stává celoevropským problémem. Bývalí bojovníci z UČK už vytlačují "starou dobrou" italskou mafii na některých jejích tradičních územích.

Ještě před 5 lety měl albánský extrémismus znatelný islámský tón. V posledních letech není témeř znát, ale to lze objasnit tím, že lídři extrémistů necítili zvláštní potřebu ideologického zaštítění své moci - všech svých cílů dosáhli i bez toho. Později se to může změnit. Na území EU může albánský organizovaný zločin nalézt silného spojence v evropských islámských organizacích. Západní Evropa se stále více islamizuje (na území Francie: více než 5 mil. lidí, v Německu: 3 - 4 mil., V. Británie: cca 3 mil.) Jak by mohli teroristé uskutečnit atentát v Madridu, kdyby nedisponovali "silnou podporou" na území Španělska? Situace se může stát velice dramatickou. Albánští extrémisté by mohli do "společného teroristické díla" vložit finanční kapitál a evropští islámští radikálové by mohli dát k dispozici své "lidské a organizační zdroje".

Jak by se proti tomu mohla EU bránit, není zatím příliš jasné. Z jedné strany - nadnárodní bezpečnostní systémy vyhlížejí zatím spíše dekorativně; ze strany druhé - národní bezpečnostní systémy jednotlivých zemí EU jsou oslabené. Oslabuje je např. i Schengenská dohoda. Zrušení vnitřních hranic v Evropě zajišťuje jejím obyvatelům komfort, jenže také ztěžuje práci policii a bezpečnostním agenturám. Jsou dvě varianty, jak dále: buď uspíšení budování superstátu na místě Evropského společenství, který bude mít významný silový potenciál, anebo postupné opouštění experimentu politického sjednocení Evropy, což by mohlo začít např. obnovením kontroly na vnitřních hranicích (bylo by to snazší, hraniční budky zatím ještě nikdo nezboural, a kromě toho, i dnes státy schengenské unie čas od času příležitostně znovu obnovují kontrolu na svých vnitřních hranicích - např. při významných sportovních přeborech). (Přeloženo z Credo.ru)

Nezodpovědnost" a "senzacechtivost" albánských médií byly jedním z důležitých faktorů, které se podílely na vyprovokování nedávného protisrbského násilí v Kosovu, při němž zahynulo 19 lidí. Konstatuje to Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve zprávě, která byla zveřejněna ve Vídni. (flashnews.cz 24. dubna 2004)

Vojáci NATO v Bosně dělají pogromy

Generální tajemník aliance Ch. Scheffer prohlásil, že R. Karadžič, hledaný kvůli válečným zločinům, bude dopaden v nejbližší době. Zdálo by se, že neodpovídá osvícené Evropě, když tento Holanďan cynicky vyzval: nelitovat obětí, jimiž je provázeno hledání Karadžiče".

Tímto způsobem velení NATO fakticky prominulo krutosti, jichž se dopouštějí vojáci vůči bosenským Srbům.
Při poslední operaci k chycení Karadžiče vojáci NATO těžce zranili pravoslavného kněze a jeho syna. Oba jsou dosud na resuscitaci. Večer začali vojáci střílet na dům kněze z automatických zbraní a pak "mírotvorci" SFOR vzali kněžský dům útokem. Tenké dřevěné dveře otevřeli granátem. Poté protojereje a jeho syna, gymnáziálního učitele, vykopali na ulici. Druhý kněz sledoval speciální operaci "mírotvůrců" z druhého domu. "Na ulici vojáci tloukli kněze asi jednu hodinu. Kopali do něho a bili ho pažbami. Jak se pak zjistilo, byli to vojáci SFOR z Ameriky, Velké Británie a Slovinska. Já sám jsem se bál tam jít," uvedl druhý kněz. Pak vojáci donesli zbitého kněze a jeho syna do vrtulníku (chodit už nemohli) k převozu do nemocnice. Pro přesnost je však nutno dodat, že tyto zbité Srby pak z nemocnice vyhodili bez udání důvodu. Kněz je nyní v kómatu.

Důvodem nočního běsnění vojáků NATO bylo interview kněze pro místní noviny, kde se zmínil o rodině bývalého vůdce bosenských Srbů Radovana Karadžiče, který byl prohlášen OSN a haagským soudem za válečného zločince. Čím více času trvá vojákům SFOR hledání nepolapitelného Srba, tím krutější a bezprecedentnější jsou jejich razie a pogromy, které však stále nepřinášejí kýžené plody. (Přeloženo z Credo.ru 5. 4. 2004)
Další informace na www.orthodoxia.cz/jugoslav.htm

Zpravodajství z 27.3.2004 - KOSOVO

Vše nesoucí znak kříže bylo v Prizreni zničeno




Ruiny chrámu Sv. velikomučedníka Jíří a biskupské rezidence v Prizreni - po vypálení a použití výbušniny.

"Tragický obraz lidského šílenství,"

řekl biskup Artemij, který doprovázen těžce ozbrojenou eskortou mezinárodní policie navštívil prizrenské ruiny a obcházel zničená pravoslavná svatá místa a budovy (pátek 26.3.).

"Je vskutku nepochopitelné, že během jediné noci zmizelo v plamenech šílenství a násilí vše, co bylo budováno po staletí a chráněno během nejtěžších časů naší historie. Celá srbská čtvrť Potkaljaje vypadá jako po leteckém bombardování, chrám Svatého Vzkříšení je pokryt sazemi z ohně. Biskupská rezidence, kde jsem po léta žil, byla zcela zničena spolu se vším, co se v ní nacházelo. Fresky v chrámu Přesv. Bohorodice v Ljeviji, některé pocházejí už ze 12. stol., byly barbarsky zohaveny, a samotný chrám byl hanebně znesvěcen. Prizren, město, které ochraňovalo staletí kulturní tvořivosti a bylo pýchou ctihodných a kulturních obyvatel Kosova a Metochie, Srbska a celého světa, nyní vypadá jako vesnice v Afghánistánu," řekl biskup o tom, co se stalo v noci 17. března, a nazývá to URBICIDA (vyhlazení města).




Děvičský monastýr. Nyní francouzská vojenská vozidla drží stráž, ale když zde byla nejvíce potřeba, opustila monastýr, aby byl vypálen albánským gangem. (Zločinci za sebou nechávali podpis albánských teroristů, vyškrábaný do omítky: UČK)

"Tímto barbarským zničením celého města a jeho kulturních památek, stejně jako křesťanských svatyň po celém Kosovu a Metochii, zapálením Děvičského monastýru, znesvěcením hrobky sv. Ionnachia, vykopáním mrtvých na hřbitově v Podujevu i dalšími bezprecedentními primitivními násilnostmi kosovští Albánci ukázali, že jejich vize společnosti není evropská a bajky o demokracii a Evropě byly pouze fasádou zakrývající slepou nenávist a touhu zničit vše nesoucí známky naší civilizace."

Zničení Děvičského monastýru, část I. - viz odkaz v textu
Zničení Děvičského monastýru, část II. www.kosovo.net/?q=node/view/18

Na této stránce viz též obrázek stavu monastýru po 2. světové válce.




Hořící katedrála Sv. Jiří. Tato fotografie byla publikována v německém vojenském časopisu a ukazuje hořící střechu vypalovaného vedlejšího církevního domu - oheň se nikdo nepokouší hasit.

"Uvědomují si vůbec albánští vůdcové jejich náboženští poradci, že ničením těchto kulturních a historických pokladů si ničí vlastní budoucnost, svoje místo v historii evropské civilizace, kultury a spirituality?" řekl biskup zhrožen výjevy ničení.

Po 17. březnu Prizren "vypadá jako Afghánská vesnice"

Řádění Albánců v Prizreni, fotografie viz: www.kosovo.net/?q=node/view/3




Je toto evropská vize kosovské společnosti?
Vypálené ruiny monastýru sv. Archandělů poblíž Prizreně.
Mniši by se rádi vrátili a začali s obnovou tak brzy, jak jim KFOR dá povolení a zajistí adekvátní ochranu. (Skok na fotografii původního stavu monastýru)

Po návštěvě Prizreně se biskup Artemij také zastavil, aby viděl vypálený monastýr Sv. Archandělů a navštívil pak tamní mnichy ve vesnici Sredska. Biskup utěšoval mnichy, kteří jsou pevně rozhodnuti se na místo vrátit a žít v montážní ubikaci, dokud monastýr nebude obnoven. "Dnes jsem odeslal oficiální dopis německému veliteli v Prizreni, kde žádám, aby byli mniši pod ochranou KFOR navráceni do monastýru hned, jak jen to bude možné. Jakékoliv prodlení, stejně jako při návratu děvičského sesterstva, na kterém budeme taktéž trvat, bude interpretováno jako známka podpory etnické čistky, která se konala, aby navždy zničila křesťanské svatyně a zabránila návratu vyhnaných Srbů."

"Organizátorům pogromu z minulého týdne musí být dáno najevo, že politikou terorismu a násilí se nedostanou tam, kam chtějí, protože civilizovaný svět nebude tolerovat takové "argumenty" barbarských band."

"Zároveň jsem ve svém dopise německému veliteli vyjádřil svůj ostrý protest proti násilí vůči náboženské svobodě a důstojnosti našich srbských obyvatel Prizreně, kteří jsou dočasně ubytováni na německé vojenské základně a kteří byli bez mého vědomí a proti své vůli podrobeni římskokatolické mši a přijímání. Zneužívání tragické zkušenosti těchto lidí pro účely obracení na jinou víru je naprosto nepřijatelné a tento problém se také chystám brzy projednat na posvátném synodu biskupů Srbské pravoslavné církve."




Katedrála sv. Jiří v Prizreni před zničením. Srovnej s hořící katedrálou - výše, obrázkem Albánců v katedrále, katedrálou po vypálení - níže, nebo s fotografiemi průběhu ničení této katedrály zde (najdete zde nejen fotogalerii z ničení v Prizreni, ale i fotografii původní podoby bohosloveckého semináře)

Němci brání mnichům z monastýru sv. Archandělů v návratu.
Plukovník Hintelmann nepovolil "z bezpečnostních důvodů" mnichům z monastýru sv. Archandělů návrat do ruin monastýru, kde si chtěli postavit stan a postupně začít monastýr obnovovat. Pokud by se mniši pokusili vrátit sami "před dosažením politické dohody, budou zastaveni silou".

"Němečtí vojáci nezúčastněně sledovali, jak albánští povstalci založili požár v monastýru sv. Archandělů a tancovali na hrobě svatého krále Dušana," informoval mnich z monastýru. (Jak monastýr vypadá po návštěvě Albánců, viz níže nebo výše.)

Srbská pravoslavná církev je šokována absencí jakékoliv snahy ze strany německé armády (mírových sil) chránit byť jen jediné pravoslavné křesťanské svaté místo v Prizreni. Zatímco jejich kolegové z ostatních kontingentů (KFOR) riskovali životy, Němci v Prizreni nechávají dav zapalovat kostely, ničit fresky a loupit křesťanské cennosti. Bohužel, dva Němci: velitel KFOR Holger Kammerhof a šéf policie UNMIK Stephan Feller jsou mezi mezinárodními činiteli nejzodpovědnějšími za tak hrozné následky pogromu z minulého týdne a církev bude trvat na jejich rezignaci a na kompletním odchodu německého kontingentu z Kosova.

Fotografie zdevastovaných pravoslavných míst v Prizreni (německý sektor) www.kosovo.net/?q=node/view/1

Prizrenští srbští uprchlíci jsou násilně obraceni na římsko-katolickou víru
"Řekli nám, abychom vzali římsko-katolické přijímání."

Pravoslavná církev je zděšena tímto případem římského proselytismu.

Německý vojenský římsko-katolický kněz přijel do budovy, kde jsou evakuovaní Srbové ubytováni, aniž by byl Srby pozván, a řekl jim, že bude sloužit mši. Někteří Srbové se ho otázali, proč nemohli přijít jejich kněží a sloužit jim pravoslavnou křesťanskou bohoslužbu, ale Němci trvali na tom, že může být sloužena jen římsko-katolická mše. Srbové byli žádáni, aby drželi v rukách svíce a na konci mše dával římsko-katolický kněz některým starším Srbům (kteří jsou vážně psychicky otřeseni) přijímání (oplatky - hostie). Někteří Srbové odmítli, zhrozeni, že jsou násilně konvertováni na jinou víru, i když jen několik kilometrů od nich jsou pravoslavní mniši a kněží (jeromonaši) z monastýru (kláštera) sv. Archandělů, kterým je však odpírána možnost návštěvy svých věřících, i když o to žádali.

Pravoslavný eparchiální (diecesní) úřad co nejrozhodněji odsuzuje tento skandální čin nestoudného obracení na jinou víru ze strany německého vojenského římskokatolického kněze a žádá o evakuaci všech zbývajících pravoslavných Srbů z německé základny. Chování německých vojáků vyvolalo ty nejtíživější vzpomínky z druhé světové války, kdy římskokatoličtí kněží (v Chorvatsku) využili srbského utrpení a vytrhli Srby zpod ustašovských nožů, aby jim násilně dali přijímání pod záminkou, že jim zachraňují život. Násilné podávání přijímání představuje jeden z nejhroznějších příkladů násilí proti náboženským svobodám. Jeden ze Srbů o tom řekl: "Nejen, že se nás pokoušejí zabít, ale pokoušejí se ukořistit i naše duše." (O chování římskokatolických kněží a mnichů v Jugoslávii za 2. světové války viz u nás: www.orthodoxia.cz/memento.htm)




Jeden (bývalý) srbský dům v Prizreni zbořený a vypálený bandou kosovských Albánců.

"Němci se zde chovají podobně, jako za 2. světové války."

Etničtí Albánci ničili a vypalovali všechny srbské čtvrti v Prizreni, a při tom 3800 německých vojáků stálo, dívalo se a dělalo si fotografie. Biskup Artemij to nazývá VELKOU OSTUDOU německé armády a Německa: "Přišli jako mírotvůrci a nechali Albánce vše obracet v trosky. Jejich mise zkrachovala."

Němečtí vojáci porušili písemnou smlouvu s vladykou Artemijem, že budou chránit jeho katedrálu a rezidenci; ovšem není to první a asi ani poslední smlouva, která byla v kosovské provincii anulována.

"Doufali jsme, že Němci ukáží jinou tvář než tu, kterou známe z druhé světové války. Bohužel však i dnes vidíme pokračovat ten samý způsob jednání," řekl jeden ze Srbů I. Jovanovič, který přišel o svůj dům v Prizreni. Pod německými fašisty za druhé světové války se zde kosovští albánští extrémisté organizovali do sborů uvnitř SS Skenderbey divise a páchali mnoho zločinů proti Srbům a Makedoncům s tichým souhlasem vedení Wermachtu.

Viz www.kosovo.net/skenderbeyss.html








Z webu www.kosovo.net/skenderbeyss.html vybíráme:

2. světová válka. Kosovští Albánci se připojují k nacistům v perzekucích Slovanů. Nacistická slavnost, Peč, 1944


Albánští nacisté byli zvláště brutální vůči srbskému pravoslavnému duchovenstvu. Vražda pravoslavného kněze v Děviči. (2. světová válka)


Italští nacističtí důstojníci a jejich albánští spojenci na přehlídce při okupaci Kosova v r. 1941


V průběhu 2. světové války albánští nacisté zničili mnoho pravoslavných svatyní. Trosky Děvičského ženského monastýru (kláštera). Mnišky obnovily jejich svatyni z trosek po válce. (Srovnej s fotografií dnešního stavu monastýru po vypálení - viz výše a vpravo)


A tak vypadá Děvičský monastýr dnes po padesáti letech - opět zničen Albánci, tentokrát však za asistence evropských mírotvůrců...





Zpravodajství z 25. března 2004 - KOSOVO

O nevídaných scénách barbarství svědčí čeští příslušníci mírových sil v Kosovu.

Česká a slovenská jednotka KFOR byla napadena Albánci v srbské enklávě.


Etničtí Albánci ničili všechny křesťanské svatyně v Prizreni, a při tom 3800 německých vojáků stálo, dívalo se a dělalo si fotografie. Tato AP fotografie ukazuje kosovského Albánce močícího ve vchodu do prizrenské katedrály sv. Jiří. Biskup Artemij dostal písemnou záruku, že němečtí vojáci budou tuto katedrálu ochraňovat.
Viz pohled na tuto katedrálu před zničením - výše a obrázek Albánců v katedrále.

Češi o pogromu "na vlastní oči"
"Zničili nám všechno uvnitř včetně našeho komunikačního centra, a pak postavili před budovou obrovskou hranici a zapálili ji. Poté jejich pozornost upoutal srbský hřbitov. Albánci poráželi náhrobní kameny, vykopávali rakve a rozhazovali z nich kosti," řekl český kapitán Jindřich Pleschner. "Nikdy jsem nic podobného neviděl."
"Naši chlapci shromažďovali srbské rodiny, vytahovali je ze sklepů a hořících domů, zachraňujíce jejich životy."
"Bránili jsme pravoslavný kostel v Podujevu proti davu 500ti Albánců, ale byla jich příliš velká přesila. Když se prolomili zdí kolem kostela, dostali jsme rozkaz k ústupu."
"Obyvatelé jsou vzájemně ve válce; používají, co můžou - železné tyče, pušky, pistole i granáty. V srbských enklávách kosovští Albánci ničí majetek, zapalují domy, chytají lidi a linčují je. Srbové se pokoušejí bránit a my se snažíme obě skupiny držet od sebe."
(Přeloženo z angličtiny. V naší televizi, na jejíž provoz bude nyní povinně platit celý národ, podobná svědectví Čechů z Kosova neuslyšíme; pozn. red.)

Nepokoje v Kosovu začaly poté, co vysoký činitel OSN (generální tajemník) pro mír Jean-Marie Guehenno chválil evidentní pokrok v Kosovu a naléhal na vysídlené osoby, aby se vrátily do svých domovů. To teď bude jen těžko možné.


Albánci zničený pravoslavný chrám v Podujevu. Český vojenský kontingent, který chránil tento chrám, jediný v širém okolí, byl bezmocný před albánskou tlupou.

Představitelé OSN i NATO říkají, že nepokoje byly zřejmě dobře naplánovány a zorganizovány.

V Srbsku násilí vyvolalo protialbánské protesty a shořelo několik mešit.

Srbský ministr zahraničí Goran Silvanovic prohlásil, že nepokoje dokazují, že síly KFOR a OSN nemají v provincii žádnou skutečnou autoritu a nejsou schopné ochránit kosovské menšiny.

Kosovští vůdci tvrdí, že jediné řešení příčin konfliktu je dát provincii nezávislost, ovšem evropští vůdcové se shodují, že takový krok by opět mohl destabilizovat Balkán, kromě toho, co by něco takového znamenalo pro kosovské Srby a rumunskou menšinu (na kterou Albánci zatím činí nátlak požadavkem, aby Rumuni nepomáhali Srbům).

Fotogalerie pogromu na Srby v Kosovu www.kosovo.net/?q=node/view/6




Tak vypadá domov jeptišek z kláštera Děvič po vypálení kosovskými Albánci.

Chavier Solana, řídící bombardování Jugoslávie ze strany NATO, prohlásil, že poslední pogromy v Kosovu byly naplánovány.
Vrchní představitel EU v otázkách vnější politiky a bezpečnosti uvedl: "Zděsili jsme se nad tím násilím, které se stalo v Kosovu". Vysoce postavení evropští politikové (dle agentury Beta) navštívili městečko Kosovo Pole poblíž hlavního kosovského města Prištiny a viděli pozůstatky spálené budovy Domu zdraví, základní školy "svatý Sáva" a tzv. Bilý dům, kde žilo 150 Srbů. Solana přiznal, že je skutečně těžké vidět zničení školy, ze které byly evakuovány děti, vidět zabité lidi a spálené domy. "K tomu se nelze stavět s trpělivostí," uvedl. "Cítím hrůzu z krutosti, z ničení škol a chrámů, kde se lidé chtěli modlit. Srbové, stateční lidé, musejí zůstat zde, musejí obnovit své domy a my jim v tom pomůžeme."
Předseda společenství Kosova Pole Milan Džekič poznamenal, že Srbové tady žijí v situaci, která je "táborem v táboře". Na otázku Solany, zda někdo z Albánců nebránil srbské obyvatelstvo, odpověděl, že "nejbližší soused je důstojníkem Obraného útvaru Kosova (občanská domobrana), a můj dům byl vypálen".
Kris Patten, člen Evropské komise pro vnější politiku, prohlásil, že lidi, kteří prováděli takové zločiny, "ničili nejen budoucnost druhých, ale i svoji".
Návštěva Solany v Kosovu připadla na výročí zahájení náletů NATO. Zvláště kvůli tomu byl Solana otřesen současným násilím v Kosovu.
Výsledkem "mírové operace" NATO bylo, že Kosovo se změnilo na oblast, kde neomezeně vládnou Albánci tvořící 90 procent obyvatelstva. Srbské obyvatelstvo, které zde od dávna žije, bylo vyhnáno všemi možnými způsoby a spolu se Srby opustili oblast Chorvaté, Černohorci, Romové a Turci - celkem asi 600 tisíc lidí. Do vzduchu byly vyhozeny či poškozeny byly stovky pravoslavných chrámů.
Koncem roku 2001 publikovali analytikové izraelské rozvědky Mossad zprávu, ze které vyšlo na světlo, jaké mezinárodní síly stojí za realizací koncepcí "Velké Albánie", která se má prý stát novým geopolitickým útvarem - velkým silným jednonárodnostním islámským státem na jihu Evropy. Měla by prý sjednotit teritoria dnešní Albánie, Kosova a značné části Makedonie, jižní a jihovýchodní část Srbska, východ Černé Hory a sever Řecka. To vše by vypadalo jako hloupý sen a ignorance, kdyby nebylo událostí v Kosovu a potom také vpádu Albáců do Makedonie. Důstojníci NATO otevřeně přiznali, že v Kosou pracují tábory pro přípravu vojáků, kde jsou cvičeni nejen Albánci, ale i emigranti z Afghánistánu a Alžíru; tábor je v oblasti vesnice Ropotovo nedaleko města Kosovska Kemenica. Podle názorů izraelských analytiků jsou vojenské události vedoucí k uskutečnění ideje Velké Albánie vyprovokovány Usamou bin Ladinem. Bezprostřední velení nad albánskými oddíly v Makedonii vykonává prý balkánský štáb Al Kájdy vedený egypťanem Aimanem az Zavachiri, jedním z lídrů organizace "Islámský džihád". (Credo.ru)

24. březen 2004. Právě před pěti lety začaly nálety a bombardování Jugoslávie
Redakční poznámka. Pětileté smutné výročí přepadení Jugoslávie ze strany NATO "oslavili" kosovští Albánci pogromem na kosovské Srby. Pro tento pogrom jim vytvořila prostor nečinnost protektorátních mírových sil, které údajně měly dovést Kosovo k mírovému spolužití všech přítomných národností.
Je to dnes pět let od bombardování a přepadení suverenního národa. Kvůli úmyslu západních mocností sesadit prezidenta Miloševiče zemřely pod americkými bombami přes dva tisíce nevinných lidí, většinou pravoslavných křesťanů. Následovalo násilné protiprávní oddělení části tradičně srbského území a jeho vzetí pod protektorát s výhledem na úplné odtržení a předání Albáncům (jak jen to připomíná fašistický "protektorát Čechy a Morava", který měl postupně vyčistit naše území od Čechů!). Jak se ukazuje, protektorát uvrhl Kosovo do chaosu, ve kterém bují extrémismus, terorismus, náboženská nesnášenlivost a kulturní barbarství.
Od r. 1999 stihly USA za krátkých pět let přepadnout a bombardovat ještě dva další dva státy. Svými raketami ostudně "honily" po Afghánistánu Bin Ladina, když se rozhodly svrhnout Taliban, a zemi uvrhly do chaosu, bídy, terorismu a drogového obchodu.
Pak stihli američtí vojáci ještě přepadnout Irák, kvůli tomu, že se prezident USA rozhodl sesadit prezidenta Iráckého. Oficiálně prezentované "dobré důvody" pro tuto válku byly veřejně odhaleny jako lživé. Výsledkem jsou opět tisíce mrtvých, bída, terorismus a chaos zemi.
Svět roku 2004? Svět neustále někde probíhající války, vojenského přepadení, čistek, genocidy. Svět plný strachu z násilí, bomb, terorismu, chaosu... Ze světa je stále častěji slyšet o strachu - mj. o strachu z USA.

Bible o těch, kteří nyní vzbuzují strach:
Protož takto praví Pán Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu; prutem toliko umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské. Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich. Neboť vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb; a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, jako na cestě Egyptské (Isaiáš 10,24-26). Tedy povolán bude nějaký národ jako bič Hospodinův a potopa...
Viz Deja vu - Bělehrad 1999 a New York 2001

Násilí v Kosovu, které si vyžádalo 28 mrtvých a 600 zraněných, řídili albánští extremisté. Prohlásil to ve správním středisku této jihosrbské provincie Prištině generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. (flashnews.cz)

Příslušník mezinárodních policejních sil a kosovský policista zahynuli v úterý v noci při útoku na vozidlo OSN v Kosovu asi dvacet kilometrů severně od Prištiny. "Ve voze byli dva policisté OSN, jeden místní policista a tlumočník. Dva z cestujících jsou mrtví," řekl mluvčí mluvčí mise OSN v Kosovu. Útočníkovi se podařilo zmizet.
Násilí v Kosovu se dalo předvídat, protože mezinárodní společenství nedokázalo vyřešit konečný status této jihosrbské provincie, řekl bývalý americký velvyslanec u OSN Richard Holbrooke.
"Evropská unie udělala řadu chyb a mezinárodní správce Kosova Harry Holkeri nepochopil situaci," řekl ještě. Albánci sledují svůj dlouhodobý cíl, kterým je nezávislost. (24.3. flashnews.cz)

Násilí v Kosovu, které si vyžádalo 28 mrtvých a 600 zraněných, řídili albánští extremisté. Prohlásil to ve správním středisku této jihosrbské provincie Prištině generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. (flashnews.cz)

Srbská vláda vyhlásila 21. březen za den smutku v souvislosti s pogromy - vypálením chrámů a monastýrů. Vláda Srbska a rada ministrů se také obrátily na média s probou uctít životy ztracené v Kosovu a Metochii. Více než 3500 Srbů bylo donuceno opustit své domovy a hledat útočiště na území Srbska.
Mnich German, představený monastýru sv. Archanděla Michaela poblíž Prizreni prohlásil v interviu pro BBC, že to, co se děje, není náboženský konflikt, ale národnostní. Za to, co se stalo, je nutno vinit nacionalismus. Otec German je pevně přesvěčen, že Srbové a pravoslavná církev v Kosovu zůstanou. Když se v Kosovu začalo šířit násilí, byl v Mitrovici a mohl jen bezmocně naslouchat zprávám, jak jeho monastýr, postavený v r. 1352, byl rozbořen ve čtvrtek večer a mniši byli evakuováni německými vojaky KFOR. Viní mezinárodní společenství z toho, že nic nečinilo proti radikálním elementům v albánském společenství. "Je to ještě horší než v r. 1999," řekl, maje na mysli bombardování ze strany NATO. Vždyť za pět let poté bylo v Kosovu zbořeno 126 chrámů a monastýrů a za poslední tři dny dalších 22.




Pohled z vrtulníku na srbský kostel Svaté Panny Marie v Djakovici (19. století) (zbyla žlutá zeď z 19. stol.), zničený kosovským albánským davem. Narozdíl od německých sil KFOR, které ve své oblasti svatá místa nechránily, několik italských parašutistů statečně bránilo chrám před davem. V poslední chvíli se zachránily z demolovaného domu čtyři srbské stařenky, které žily ve farním domě (ruiny vpravo). Podle svědectví vojáků i srbských žen byli parašutisté napadnuti více než tisícovkou albánských muslimů ozbrojených samopaly, ručními granáty, Molotovovými koktejly a kovovými tyčemi. Několik vojáků bylo při útoky zraněno. Byli evakuováni v poslední chvíli, kdy chrám začal hořet. Poté, co chrám celý shořel, kosovští Albánci na místo vjeli s buldozerem a ruiny srovnali se zemí. Cenný ikonostas s desítkami ikon a sv. ostatků kompletně shořel. Nikdo se oheň nepokusil uhasit. Dav se celou noc veselil a ráno 18. března, když byla pořízena tato fotografie, albánští muži, ženy a děti přišli opět na místo vyplenit trosky a získat zbylé cennosti.


Ikona Krista z chrámu sv. Mikuláše na Kosovu Poli. 19. století. Poškozena ohněm, který v chrámu zapálili vandalští muslimští Albánci.




Vypálený monastýr (klášter) sv. Archandělů poblíž Prizreni. Němečtí vojáci monastýr nebránili, pouze řekli, že mnichy mohou evakuovat. (Viz o tom výše.)
Ten samý obrázek (550 KB 180 pixels 1500 x 1100). Velký obrázek pro tisk (1.6 MB 300 pixels 2000 x 1500).
Srovnej s obrázkem tohoto monastýru pár dní před návštěvou Albánců - níže na této stránce. Obrázek vypáleného monastýru zblízka.


Bělehrad. 18. března na mimořádném zasedání posvátného synodu biskupů Srbské pravoslavné církve pod předsednictvím Jeho Svatosti patriarchy srbského Pavla bylo přijato následující prohlášení ohledně posledních tragických událostí v Kosovu a Metochii.
Nepokoje, které včera začaly a pokračovaly celou noc všude v Kosovu a Metochii, jsou pokračováním celá desetiletí trvajícího organizovaného albánského teroru vůči pravoslavnému srbskému národu, vůči jeho světovému kulturnímu dědictví a též vůči dalšímu nealbánskému obyvatelstvu na tomto území. Terorismus a násilí, které se zvláštním způsobem projevily v r. 1981 zapálením budovy Pečského patriarchátu, pokračovaly bez přerušení až do r. 1999, kdy bombardováním NATO vyhnáním několika stovek tisíců Srbů a dalšího nealbánského obyvatelstva nabyly ještě na síle a intenzitě. Plodem tohoto neslýchaného násilí bylo několik tisíc zajatých a zabitých mužů i žen, spálené srbské vesnice a města, zabrané či ohrožené majetky lidí a Církve, více než 115 zničených a vypálených monastýrů a chrámů. A to vše se dělo v době, kdy oblast byla pod bezprostředním protektorátem mezinárodního společenství. Vrcholem všeho se jistě stal poslední - očividně dříve naplánovaný - pogrom na zůstatek srbského obyvatelstva a jeho věkovité svatyně. Více než 15 těch nejvýznamnějších svatyň a kulturních památek ze 14. - 19. století, počínaje monastýrem sv. Archandělů a chrámu Bohorodice Levišské v Prizrenu až po chrám sv. Mikuláše (19. stol.) v Bílem Poli, bylo vypáleno a zničeno během jediného dne. Desítky lidí byly zabity, zapalují se a ničí zbývající srbské vesnice po celém Kosovu a Metochii. Minometný útok byl podniknut na monastýr Dečani, v ohrožení je Pečský patriarchát a monastýr Gračanica. Každému jen trochu rozumnému člověku je jasné, že je tu řeč o vyhlazení a všestranné etnické čistce a zničení všech kulturních a duchovních stop po přítomnosti křesťanského srbského národa na teritoriu Kosova a Metochie.
Při tom představitelé mezinárodního společenství, KFOR a UNMIK svými činy nebo spíše nečinností - počínaje od r. 1999 - úmyslně či neúmyslně napomáhají konečnému vyhnání srbského národa a zničení jeho kultury a obecně křesťanských kosovských svatyň. Náš stát je i přes rezoluci Rady bezpečnosti No. 1244 zbaven možnosti chránit svůj národ a část svého území, a ti, kdo ve jménu ochrany lidských práv a svobod vzali na sebe protektorát a odpovědnost, napomáhají svojí pasivitou stupňování nevídaného teroru v srdci Evropy.
V souvislosti s tím se synod biskupů obrací ke státním představitelům a vládám srbského státu a Černé Hory s výzvou, aby učinili vše pro ochranu srbského národa před vyhlazováním a definitivním vyhnáním z Kosova a Metochie.
Obracíme se křikem bolesti k evropskému společenství, Rusku, USA, OSN, aby bez prodlení zastavily tento pogrom a teror, kvůli Bohu a lidské důstojnosti.
Obracíme se i k Albáncům v Kosovu a Metochii a k jejich lídrům, aby ukončili toto šílenství, kvůli sobě i své budoucnosti. Připomínáme lidskou zkušenost, podle níž násilí a nespravedlnost nikdy nepřinesly nic dobrého. Nakonec vyzýváme náš lid, aby zesílil půst a modlitbu za záchranu a vysvobození, za mír mezi námi a v celém světě. (Credo.ru)

Ze srbského tisku:
19. března ve vesnici Vučitri se několik stovek Albánců vloupalo do místních chrámu sv. proroka Eliáše, vykradlo jej a pak do něj vhodili několik lahví se zápalnou směsí.
Při etnické srážce zahynulo tento den minimálně 31 lidí a zraněno je více než 500 lidí, jak prohlásila občanská mise OSN v Kosovu (UNMIK). Večer bylo evakuováno více než 2000 Srbů, jimž vyhrožovali albánští extrémisté.
Nyní jsou z Kosova odvolávány oddíly KFOR a jsou zaměňovány za NATO. Oddíly KFOR prokázaly svoji neschopnost, už když v červnu 1999 vstoupily do Kosova. Za pouhé 2 roky přítomnosti sil KFOR v této trpící zemi (1999-2001) opustilo své rodné domy více než 360.000 Srbů; do základů bylo rozbořeno, vykradeno a znesvěceno více než 100 srbských svatyň - svědků 1400-leté historie pravoslavného křesťanství v Kosovu.
V roce 2001 prohlásil srbský patriarcha Pavel: "Ani lidskost ani spravedlnost nezvítězí, dokud bude vládnout msta a nezákonnost v Kosovu. Nikdo nemá morální právo v míru oslavovat vítězství, když jedno zlo vystřídá druhé a když svoboda jedněch je stavěna na otroctví druhých."



Poskvrněná ikona Matky Boží z monastýru Děvič (město Srbice).

18. března při liturgii v katedrále sv. Sávy v Bělehradě vyzval patriarcha Pavel trpící srbský lid, aby chránil věrnost přikázáním Kristovým: "Musíme se nyní chránit od nesmyslné msty, podobné té, kterou nerozumě učinili v Niši a v Bělehradě. Musíme mít na paměti, že bránit se zlu a zločinům nelze těmi nelidskými metodami, jaké používají zločinci. Bůh ať pomůže nám i našim nepřátelům. Sláva Bohu za vše!"

Představený pravoslavného chrámu sv. Mikuláše v hlavním městě Kosova prohlašuje, že byl zázrakem zachráněn před tlupou pogromářů, kteří vypálili 18. března jeho chrám a 19. března farní dům. Zachránilo mne, že se nepodívali do sklepa," uvedl kněz Miroslav Popadič. "Shoval jsem se ve sklepě farního domu ještě před tím, než přišli, polili chrám benzínem a zapálili." Podle slov otce Popadiče tlupa ozbrojených Albánců násilím vnikla do chrámu sv. Mikuláše v 8:30 hod. ráno 18.3. a před tím, než jej vypálila, tak chrám znesvětila. Následující den se Albánci vrátili a odevzdali plamenům i farní dům. Kněze evakuovali vojáci KFOR. Jak uvedl otec Popadič, síly KFOR odvážely asi 300 Srbů, kteří byli v Prištině a blízkém Obiliči pod ochranou norských vojsk. Mezi nimi byly těhotné ženy a dvě děti ve věku 2-3 týdny.
Cílem útoků albánských tlup se stalo 17 pravoslavných chrámů po celém Kosovu. Zabito bylo nejméně 31 lidí. (Credo.ru)

Srbské ministerstvo vnitra oznámilo, že v noci na sobotu 20.3. zabránila srbská policie zapálení mešity ve vesnici Oraovica. V souvislosti s pokusem o žhářství policie zatkla Ramadana Nuchi, který bude souzen za spáchaný čin.

Pravoslavní kněží nazývají běsnění extrémistů proti Srbům druhou "Křišťálovou nocí" (fašistický pogrom zvaný "křišťálová noc" - v r. 1938 v Německu - pogrom na židy, při kterém jich bylo několik desítek zabito, vykradeny byly židovské obchody a zapáleny synagogy). Tento mezietnický konflikt, kvůli němuž desítky lidí zahynuly a stovky jsou raněny, uštědřil nenapravitelnou ránu pravoslavným svatyním. V počtu raněných jsou srbští duchovní, mniši. Mrtví mezi duchovenstvem nejsou. Zpravodajové říkají, že v současnosti je Kosovo ve válečném stavu.
Představitel parlamentní skupiny Rady Evropy Peter Schider vystoupil s ostrou kritikou na adresu (albánských) politických lídrů Kosova; prohlásil, že vedení země je povinno jasně vyjádřit své odsouzení skutků kosovských etrémistů; také poukázal na nepřijatelnost pokusů vládců Kosova zříci se odpovědnosti a používat zostření mezietnického konfliktu pro posílení politických pozic albánské většiny kosovského obyvatelstva. Upozornil, že "Kosovo nemůže stavět svou budoucnost na krvi nevinných lidí a na spáleništích vypálených domů a chrámů".
Rašsko-prizrenská eparchie Srbské pravoslavné církve oznámila, že požárem utrpěly svatyně v: Peči, Djakovice, Uroševaci, na Kosovském Poli, v Prištině, Gžilaně, na Bílém Poli, v Obiliči a Prizrenu. (22.3. Credo.ru)

Oficiální představitel Iránu Chamid Reza Assefi odsoudil poslední události mezináboženského konfliktu v Kosovu a nazval je "antihumánními skutky".


Albánci na internetu. Scény zničení prizrenského bohosloveckého semináře a katedrály sv. Jiří kosovskými muslimy:




Znesvěcení a zboření křesťanského pravoslavného chrámu kosovskými Albánci (18.3.2004). Výše viz jak katedrála dopadla (a zde jak původně vypadala).

Kosovo - Prizren (ze 17. na 18. března 2004)
Fotografie ukazující kosovské Albánce řádící ve městě Prizren. Scény násilností, barbarství a hrůzy ukazují vypalování srbského bohosloveckého semináře sv. Cyrila a Metoděje, vypalování srbských domů a konečnou demolici srbské pravoslavné katedrály sv. Jiří.
Kompletní sbírka fotografií na internetu: www.besimi.com/prizreni
Na našem serveru můžete vidět výběr z těchto fotografií: zde.

Tisícovky nových sil NATO zaujímají pozice po celé provincii spravované OSN, kde už každé město trpí násilím, žhářstvím a střelbou. Velitel vojsk NATO v Evropě admirál Gregory Johnson prohlásil, že násilí "zjevně přerostlo na úroveň etických čistek". Žádá zastavit "násilnické gangy, loupeže a kriminální činy". Tlupy etinckých Albánců doposava vyloupily několik celých vesnic a byty opuštěné srbskými občany. Ohněm bylo zničeno 110 domů. Pokračující násilí je důsledkem rozdělení, které staví na různé póly: jednak etické Albánce - hlavně muslimy - domáhající se nezávislosti na Srbsku, a pak pravoslavné Srby - kosovskou menšinu, která považuje provincii za svou dávnou rodnou vlast.
Lídři kosovských Albánců vyzvali své lidi, aby zastavili protesty, ale nedokázali přímo odsoudit útoky na Srby.
Mezi 25 zničenými chrámy a monastýry byly středověké architektonické památky nalézající se pod ochranou UNESCO.




Bělehradští studenti protestují proti organizovanému masovému terorismu kosovských albánských extrémistů proti kosovským Srbům a nejvzácnějším svatým místům. MADRID = KOSOVO.

Muslimové si stěžují na diskriminaci
Několik muslimů žijících na Slovensku tvrdí, že v této zemi neexistuje náboženská svoboda. "Jsme na Slovensku diskriminováni. Pokud neodpovíte na tento dopis, pošleme ho arabským médiím," napsali v pondělí muslimové premiérovi Mikuláši Dzurindovi.
"Budeme se snažit, aby se v arabských médiích a médiích celého světa mluvilo o náboženské nesvobodě na Slovensku," píše se v dopise.
"Když náš dopis přečtou na Al-Džazíra, tak budou nepokoje. Kdyby však náš dopis způsobil nepokoje, my za to nemůžeme," dodal předseda Slovenského islámského hnutí Erik Prešinský.
Existuje však nebezpečí, že slovenští muslimové tímto dopisem upozorní radikální islámské extrémisty na naše východní sousedy.
Muslimové mimo jiné poukazují na to, že v SR stále nemají vlastní mešitu. (novinky.cz)

Ruský prezident Vladimir Putin označil násilí v Kosovu za etnické čistky, řekl, že Rusko se na to nemůže netečně dívat, a vyzval mezinárodní společenství k energické akci na podporu kosovských Srbů.




Vypálený chrám Matky Boží v Ljevish. 14. století, Prizren.

Perly středověkého umění v plamenech - bandy kosovských Albánců řádí
Více než 20 pravoslavných křesťanských chrámů v plamenech za poslední tři dny pogromu pořádaného albánskými extrémisty na zbývající kosovské Srby a jejich svatá místa. Vzácná umělecká díla: svaté ikony, středověké knihy, fresky z 14. a 15. století jsou v plamenech, zatímco civilizovaná Evropa není schopna zastavit řádění extrémistů, kteří pomalu vytvářejí společnost, v níž brzy nebude místo pro znamení kříže ani pro žádné žijící Srby. Předáci kosovských Albánců vytvořili neschopnou vládu, která umožňuje bandám ozbrojených extrémistů s automatickými zbraněmi, protitankovými raketami, granáty, noži a sekyrami ničit poslední stopy po jediných lidech, kteří zde žili v posledních několika stoletích. Je toto plán? Kráčí Evropa a svět k toleranci? Pan Schielder, prezident evropského parlamentu, napsal do Kosova, že evropská a civilizovaná společnost nemůže být budována na krvi nevinných lidí, na troskách staletých křesťanských památníků. Předáci kosovských Albánců pochopí, že toto není cesta k vybudování lepší budoucnosti pro jejich děti.




Albánská dívka si něco odnáší z trosek prizrenské katedrály sv. Jiří.

Kosovští Albánci: Smrt Srbům!
19. březen 2004, Gracanica
Předpokládá se, že v Prizrenské oblasti byly v těchto dnech zničeny všechny zbývající pravoslavné chrámy. Oficiálně bylo oznámeno, že posledních 16 chrámů bylo zničeno - podle potvrzení UNMIK. Je pravděpodobné, že celkový počet chrámů zničených v těchto několika dnech převýší 20 (na základě informací přicházejících z diecésí Rašské a Prizrenské). Spolu se 112 chrámy, zničenými či těžce poškozenými na záčátku "mírové mise" UNMIK v červnu 1999, je to už přes 133 pravoslavných svatyní v Kosovu a Metochii, které byly zničeny či demolovány. Na dva pravoslavné chrámy v Lipljani, které ještě nebyly zničeny, je podle zpráv právě podnikán útok.

"Albánci zabíjejí Srby, vyhánějí je z jejich domovů a ven ze země. Více než 800 Srbů, kteří utekli v pátek večer ze svých domů kolem Prištiny, našli útočiště v blízkém pravoslavném monastýru. Jenže jeho stěny už osahávají extrémisticky naladění Albánci. Zatím je chrání monastýrské stěny. Avšak hrozí jim hlad a není vyloučeno, že Albánci monastýr vypálí.
Mnoho starých křesťanských vesnic a celých monastýrů, které pocházejí ještě z byzantské epochy a mají status historického dědictví lidstva, extrémisti zničili do základů. Lidé prosí ochranu u rozmístěných vojenských jednotek. Jenže na ochranu se nedostává sil a prostředků. Oddíly mírových sil se ve vesnici na chvíli zastaví a pak ji opouštějí..." uvedl pro rozhlas v interviu profesor Prištinské univerzity Libe Šivolič. (Credo.ru)

Mezi zabitými je i člen církve "Křesťanů evangelijní víry".

Ze zpráv srbského tisku:
17. března. Srážky v Mitrovici pokračují v jižní části města, kde už dva Srbové zemřeli a více než 70 je raněno. Nepokoje jsou i v srbských vesnicicích centrálního Kosova, kde Albánci vypalují srbské domy. ... Centrální Kosovo je v chaosu. Albánci zapálili Caglavicu (vesnice pod Prištinou, poblíž Gračanice), lidé utíkají. K večeru Albánci přepadli srbskou vesnici Lipljanu, vyhánějí Srby a zapalují jim domy. Dým požárů je vidět i ze sousedních vesnic. ... V západních částech kraje se ve větších městech konají protisrbské demonstrace. Albánskými etrémisty byl zapálen bohoslovecký seminář sv. Cyrila a Metoděje v Prizrenu, v němž bylo dočasně umístěno osm srbských občanů včetně dvou dětí. Jejich osud není znám. Seminář byl pod ochranou německých vojáku KFOR. ... Albánci se dostali až k budově eparchie v Prizrenu a chystají se ji podpálit. ... V Prizrenu zůstává ještě asi 60 starých Srbů. Ve Vitinu byl napaden a zraněn kněz.
18. března. V Obilici (blízko Prištiny) Albánci napadli Srby - jsou tam mrtví a zranění. ... Albánci nutí Srby vycházet ze svých domů a střílejí je na prahu. V plamenech je chrám a 15 domů kolem něj. Srbové zůstali bez ochrany KFOR. (Credo.ru)




Monastýr (klášter) sv. Archandělů pod ochranou sil KFOR. (O pár dní později - viz výše.)


Bratrstvo monastýru sv. Archandělů s biskupem Artemijem


Večer 18. března vzplanul pravoslavný chrám sv. Mikuláše v centru Prištiny, hlavním městě Kosova. Představený chrámu se ukryl ve sklepě. Korespondent agentury Reuters se stal svědkem toho, jak albánští muslimové zapálili srbský chrám ve městě Mitrovica. Shořel chrám ve městě Obilič.
V ten samý den tisíhlavá tlupa rozjařených muslimů se pokoušela "vyřídit si účty" s monaškami (jeptiškami) v monastýru (klášteru) u Srbice, jižne od kosovské Mitrovice. Obyvatelky monastýru byly evakuovány vrtulníky francouzských mírových sil KFOR. (Credo.ru)


Seznam nově zničených chrámů



Vypálený chrám Krista Spasitele. Prizren, 14. století.

Tento seznam bude připojen k celkovému seznamu zničených pravoslavných chrámu v Kosovu a Metochii:

  • 1. Orthodox Cathedral of the Most Holy Mother of God of Ljevis, 14th century (Prizren)
  • 2. Church of Holy Salvation, 14th century (Prizren)
  • 3. Orthodox Cathedral of the Holy Great Martyr George, 20th century (Prizren)
  • 4. Holy Archangels Monastery, 14th century (Prizren)
  • 5. Church of St. George Runovic, 15th century (Prizren, courtyard of the Episcopate)
  • 6. Church of St. John the Fore-runner and Baptist (Pec) with parish home
  • 7. Church of the Entry of the Most Holy Mother of God into the Temple 19th century (Belo Polje near Pec)
  • 8. Church of the Dormition of the Most Holy Mother of God (Djakovica) 19th century with parish home
  • 9. Church of the Holy King Uros (Urosevac)
  • 10. Church of St. Nicholas (Kosovo Polje)
  • 11. Church of St. Catharine (Bresje near Kosovo Polje)
  • 12. Church of St. Nicholas, 19th century (Pristina)
  • 13. Church of St. Nicholas, 19th cenutry (Gnjilane)
  • 14. Church of St. Sava (Kosovska Mitrovica)
  • 15. Church in Vitina (Vitina near Gnjilane)
  • 16. Devic Monastery, 14th century (Srbica)
  • 17. Church in Donja Slapasnica (Kosovska Kamenica)
  • 18. Church in Brnjak near Bela Crkva (Orahovac)
  • 19. Church of St. John the Fore-runner and Baptist (Pecka Banja)
  • 20. Church of St. Elijah, 19th century (Vucitrn)
  • 21. Church of St. Michael (Stimlje)
  • 22. Church in Obilic (Obilic)
  • 23. Church of St. Lazarus in Piskote (Djakovica), damaged in 1999, now burned
  • 24. Church of St. Nicholas (Tutic church), 14th century (Prizren)
  • 25. Church of St. Kyriake, 14th century (Prizren)
  • 26. Church of St. Panteleimon 14th c. (Prizren)
  • 24. Sts. Cyril and Methodius Seminary building , with chapel (Prizren)
  • 25. Episcopate - seat of the Diocese of Raska and Prizren with chapel (Prizren)




    Chrám sv. Mikuláše v Prištině - hoří včetně vzácného do dřeva vyřezávaného oltáře z 19. stol.

    Stovky Srbů musely být v uplynulých hodinách evakuovány z Kosova před útoky Albánců. Jejich domy byly následně vyrabovány a vypáleny. Od středy přitom v regionu zemřelo nejméně 31 lidí a 500 osob bylo zraněno. Etnické srážky budou navíc podle pozorovatelů pokračovat.
    "To, co se tam děje, je pokus etnicky Kosovo vyčistit od Srbů," řekl Svilanovič (srbsko-černohorský ministr zahraničí na půdě OSN) po zasedání Rady bezpečnosti, jež se situací v Kosovu dnes v noci zabývala. "Nejhorší scénář je, že mnoho Srbů uteče a už se nevrátí. Uvidíme za několik dnů, kolik jich uteklo."
    Ve čtvrtek večer museli být např. evakuováno 140 Srbů z obce Obilić, kde Albánci vypálili asi 40 domů. "Tuto enklávu se albáncům v podstatě podařilo zničit, "řekl českému Radiožurnálu velitel česko-slovenského praporu Josef Kopecký.
    "Situace v Kosovu je hrozná. Stále přicházejí nové zprávy o dalších obětech. Potřebujeme pomoc mezinárodního společenství a NATO, potřebujeme víc vojáků. Naše země je v ohrožení," řekl Tadič (ministr obrany Srbska a Černé Hory) po jednání s generálním tajemníkem NATO. (19.3. flashnews.cz)

    V čtvrtek večer se ve Vídni měla konat přednáška srbského vladyky Artemije, kterou organizovala katolicko-ekumenická instituce "Pro Oriente" a která se měla konat v prostorách Vídenské diplomatické akademie. Bohužel, vladyka se nemohl zúčastnit (z důvodu mimořádných událostí v Kosovu), a tak se konala jen pódiová diskuze s ruznými osobnostmi. O průběhu události jsme dostali tuto zprávu od přítomného pravoslavného duchovního:
    Srbský farář otec Branko Govedarica přečetl seznam asi 20 (!) chrámů a klášterů - většinou ze 13. století - které za posledních 5 dní vyhořely. Bylo to navíc ke 120 jiným chrámům a klášterům podobného data vzniku, zničených již dříve za posledních 5 let.
    A pak následovaly různé příspěvky, ze kterých vlastně "vyšlo najevo", že "za všechno si mohou Srbové sami". Taktéž "vyšlo najevo", že "mezinárodní politika (v Kosovu) má úspěch" a že je jen potřeba, "aby byl už konečně vyhlášen nezávislý albánský kosovský stát". Bylo při tom uznáno, že "ničení kulturních památek je politování hodné".
    Korunu tomu nasadil albánský diskutér, který citoval názor jakéhosi Srba z roku 1952, že "ta kultura, kterou Srbové pokládají za vlastní, je v podstatě cizí - importovaná".
    Rovněž bylo diskutováno, zda to byli Srbové, kteří nahnali psy na děti, které zahynuly v řece, což se stalo podnětem aktuálních nepokojů. Nebyli to Srbové, ani psi nebyli srbské národnosti, jak se ukázalo z vyšetřování jednotek KFOR-u. Nicméně, původní zpráva už je venku...
    Také se mluvilo o tom, že byly zapáleny 2 (!) mešity. Z toho jedna v Bělehradě, kde se proti rozhořčenému (srbskému) davu postavil vladyka Amfilochij. To už ale v novinách nestojí... (19.3.2004)




    Patriarcha Pavle (uprostřed) a srbský prezident Kostunica (vlevo) spolu s dalšími představiteli Srbské pravoslavné církve jdou v míru po bělehradských ulicích. Srbská pravoslavná církev a lid Srbska je šokován pogromem na srbské chrámy a křesťany v Kosovu a Metochii. (18.3.2004)


    Kosovo: 22 mrtvých, 500 zraněných, slzný plyn a gumové projektily

    Severoatlantická aliance ve čtvrtek opět použila v kosovské Mitrovici slzný plyn a gumové projektily. Počet obětí při středečních etnických srážkách přitom vzrostl už na dvacet dva.
    PRIŠTINA - Francouzští vojáci se pokusili zostřenými prostředky rozptýlit dav lidí a zabránit protestujícím Albáncům, aby se přiblížili k srbskému pravoslavnému kostelu v jižní části tohoto etnicky rozděleného města.
    Při krvavých střetech bylo vedle dvaadvaceti mrtvých zraněno téměř pět set lidí, včetně sedmnácti vojáků KFOR.
    Srbský koordinátor pro Kosovo Nebojša Čovič mezitím kritizoval "naprostou neschopnost" NATO chránit Srby v provincii. "Celá koncepce multietnického Kosova se nyní zhroutila," řekl doslova.
    Dnešní největší srážka se odehrála v obci Obiliče u kosovského správního střediska Prištiny. Tam byl včera vypálen pravoslavný kostel a několik srbských domů. Obyvatelé byli narychlo před albánským davem evakuováni.
    Stopy násilí obnovených bojů jsou viditelné na mnoha místech. Kouř stoupá například z vypálených srbských domů v etnicky smíšené obci Kosovo Polje ležící asi pět kilometrů od Prištiny.
    Velitel KFOR pro Kosovo generál Holger Kammerhoff krátce před zásahem oznámil, že dává mezinárodním jednotkám zelenou k použití síly.
    Londýn vyhoví žádosti NATO a vyšle do Kosova jako posilu dalších 750 vojáků. (18.3.2004)

    SMS z Kosova. Albánci přepadli pravoslavné biskupství a seminář. Masakrují lidi. (Půlnoc ze 17. na 18. března)




    Hořící chrám sv. Sávy v Mitrovici. Kolem 20 srbských pravoslavných chrámů bylo zapáleno etnickými albánskými gangy běsnícími v Kosovu (18.3.2004)


    Jugoslávie - Kosovo
    Nejméně devět lidí zahynulo a téměř dvě stě padesát osob bylo zraněno při středečních etnických srážkách mezi Srby a Albánci ve městě Mitrovica na severu Kosova. Bitky vypukly poté, co se v nedaleké řece utopily dvě děti.
    Podle jednotek OSN dohlížejících na klid v regiónu začali s agresí Albánci, kteří chtěli pomstít zbytečnou smrt dětí, jež se pokoušely dostat na vratké lodi přes řeku Ibar. Srbským obyvatelům na druhém břehu se to nelíbilo a plavidlo zasypali kamením, které ho potopily. Mezi mrtvými je 5 Srbů a 4 Albánci. Všichni byli zastřeleni. V nemocnicích skončilo téměř 250 osob, 5 z nich je v kritickém stavu.
    Jednotky OSN musely dnes rovněž pacifikovat stovky rvoucích se Albánců a Srbů na předměstí Prištiny. Incident vyprovokovalo prvně jmenované etnikum, které se snažilo dostat do "nepřátelské" vesnice Caglavica. (17.3. flashnew.cz)

    SKOPIE - k napadení metropolity Jovana a také několika kněží, monašek a věřících z Ochridské diecéze Srbského patriarchátu došlo v monastýru Sv. Jana Zlatoústého u vesnice Nižpolje u Bitole a na několika dalších místech v posledních týdnech. Proti biskupům a hierarchii Srbské pravoslavné církve na území Makedonie probíhá zároveň nenávistná kampaň usilující o diskreditaci a znemožnění představitelů a struktur církve, hlásící se k Bělehradu. Média a státní autority podporují biskupy a struktury tzv. "Makedonské pravoslavné církve", která je vedena metropolitou Stefanem, vznikla protiprávně, nekanonickým oddělením od mateřské Srbské církve před několika desetiletími - tato církev není oficiálně uznávána ostatními autokefálními světovými pravoslavnými církvemi a existuje ve schizmatu. Persekuce církevních představitelů řádné pravoslavné církve (uznávané všemi ostatními světovými pravoslavnými církvemi) se stalo předmětem důrazné kritiky ze strany Srbského patriarchátu i ze strany mezinárodních institucí, jako jsou OBSE a Amnesty International. V nikdy nepotvrzených obviněních ze strany Makedonie se mluví třeba o tom, že rezidence metropolity Jovana se stala úkrytem zbraní. Z pohledu Srbského patriarchátu je kampaň přirovnávána k očerňování církve, jakého se dopouštěli komunisté.



    BĚLEHRAD - PALE. Srbský patriarcha Pavle odeslal generálnímu tajemníkovi OSN a nejvyššímu představiteli spojených národů na území Bosny a Hercegoviny list, v němž praví: "Nepříjemné a tvrdé jednání části sil SFOR (vůči pravoslavným kněžím i věřícím při brutálních raziích v chrámech a domech církevních institucí) je nepřijatelné. Namísto toho, aby usilovaly o vytváření atmosféry pochopení a tolerance, dráždí srbské prvoslavné lidi a urážejí jejich víru, důstojnost a (působí proti jejich) bezpečnosti."

    KOSOVO. Rašsko-prizenské biskupství varuje, že se v současnosti velmi zhoršuje bezpečnostní situace v Kosovu.
    Podle zástupců srbské menšiny byli dne 20. února za nevyjasněných okolností zabiti další dva příslušníci srbské menšiny u vesnice Lipany a Srbové žijící v enklávách připomínajících gheta jsou nadále kosovskými Albánci nuceni k odchodu. K návratu srbských běženců do Kosova téměř nedochází a srbské zdroje mluví o mnoha problémech, s nimiž se navrátilci musejí potýkat. Dochází totiž k tomu, že se zmenšuje mezinárodní kontingent v Kosovu, protože jeho udržování je pro ty, kteří pro Albánce vybojovali kosovský protektorát, příliš drahé. Stává se také, že mezinárodní síly již nebývají schopny zajistit ochranu všem příslušníkům srbské menšiny v Kosovu. Snižuje se počet kontrolních stanovišť KFOR. To vede k tomu, že jsou další Srbové vystaveni zlovůli svých albánských sousedů a opouštějí svoje vesnice. Těch, kteří zůstávají, je stále méně a jsou vystaveni rostoucímu riziku. Členové srbského parlamentu zároveň mluví o vylhaných a zkreslených zprávách, které jsou sepisovány úředníky OSN o bezpečnostní situaci v Kosovu. Policejní komisař velící silám UNMIK, nepřivedl k soudu ani jednoho člověka, který se dopustil zločinů proti příslušníkům srbské národnosti. Biskup Artemije rašsko-prizrenský říká: "Nemáme nikoho, ke komu bychom se mohli obrátit pro pomoc. Naší jedinou nadějí je Bůh..." A dodává: "Nemáme tu svobodu, protože všichni zločinci, kteří spáchali zločiny proti Srbům, zůstávají na svobodě." (Začátek března 2004)

    Srbsko
    Po zavraždění 2 mladých Srbů, když se koupali v řece u vesnice Garazdevac na západě Kosova, patriarcha Pavel, představitel Srbské pravoslavné církve, vydal dne 14. srpna 2003 novou výzvu místním a mezinárodním úřadům, aby poukázal na události v Kosovu. "Není a nemůže být hroznější čin, než je vražda nevinných dětí, které byly ještě k tomu bez ochrany. Něco takového nemůže nikdo ospravedlnit," prohlásil patriarcha, který odhaduje, že "čestní albánští obyvatelé, stejně jako dočasné politické úřady Kosova," musí ukončit a zabránit podobným zločinům, které se opakují čím dále tím častěji.
    Prizrenský pravoslavný biskup také odsoudil tento útok a požadoval rychlá opatření pro chranu srbského civilního obyvatelstva. "Tento zločin dobře ukazuje, jaký druh "demokracie" si predstavují kosovští Albánci pod ochranou OSN. Střílet do dětí, zabíjet staré ženy, ničit chrámy a posvátná místa, všechno toto se tu děje, zatímco albánští představitelé Kosova poskytují jen rétorické projevy a farizejská slova. Kosovo se neubírá k demokracii, do Evropy, k civilizaci, ale k barbarství a státnímu terorismu," prohlásil biskup v oficiálním komuniké.
    100 dětí a dospívajících Srbů si hrálo v řece Bistrica, asi 600 metrů od vesnice Gorazdevac nedaleko města Peč. Dvě z nich byly zastřeleny kosovskými odstřelovači, šest dalších bylo zraněno. Dva měsíce před tím byli tři členové srbské rodiny zavražděni v městě Obilic. Srbská pravoslavná církev tvrdí, že více než tisíc srbských a nesrbských lidí zahynulo násilnou smrtí v Kosovu od června 1999 v důsledku útoků kosovských albánských extrémistů. Dále bylo zničeno sto chrámů a monastýrů v Kosovu, stejně jako mnohé srbské hřbitovy. (OCM č. 12/2003)




    Golgota kosovských Srbů a menšinových skupin v poválečném Kosovu






    Předchozí události: napadení Jugoslávie v r. 1999 (a stav po bombardování) a něco o situaci v Jugoslávii za 2. světové války viz na naší stránce zabývající se Jugoslávií

    Viz též naši starší stránku: Aktuality - starší i novější zprávy vybírané z pravoslavného i světového tisku a ostatních sdělovacích prostředků. Záznam vybraných zpráv a událostí charakterizujích naši dobu a odrážejících stav světa: www.orthodoxia.cz/aktual.htm